Překvapivý víkendový výlet předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové na italský ostrůvek Lampedusa, kam v posledních týdnech směřuje rekordní počet ilegálních migrantů z Afriky, měl hlavně předvést, že evropská exekutiva nestrká hlavu do písku. A že dovede o nárůstu ilegální migrace mluvit i docela ostře. „To my budeme rozhodovat, kdo bude moct vstoupit do Evropy, nikoli pašeráci lidských bytostí,“ uvedla šéfka komise.
Jenže zatím, a už pěkně dlouho, je to přesně naopak. Obchodníci s migranty a s lidskými touhami a utrpením mají navrch a EU, resp. její členské státy jen hasí požáry a látají díry tam, kudy proudí nejvyšší počty. „Ilegální migrace je evropskou výzvou a vyžaduje si evropskou odpověď,“ uvedla von der Leyenová. Jenže tuto odpověď „sedmadvacítka“ hledá už osm let a nenachází, jelikož její členové nejsou zajedno v podstatě v ničem kromě jednoho nereálného přání: Aby migranti už nepřicházeli. A to se jim nesplní.
Von der Leyenová, v doprovodu italské premiérky Giorgie Meloniové a komisařky Ylvy Johanssonové, viděla africké běžence namačkané v ubytovacích zařízeních, která praskají ve švech. Za poslední měsíc jich sem dorazilo na 11.000 ze 150 kilometrů vzdáleného Tuniska.
Navzdory tomu, že právě ona prosadila v červenci uzavření dohody s vládou této země, která se zavázala výměnou za slušné evropské peníze (700 milionů eur) bránit pašerákům vozit lidi k břehům Lampedusy. Zatím to ovšem vypadá, že tuniský prezident Káis Saíd shrábl peníze a nic. Počet lodiček s beženci stoupá.
Když se delegace Evropského parlamentu (EP) chtěla vypravit do Tunisu pozjišťovat, co se to tedy děje, byla odmítnuta, což vyvolalo v EP pozdvižení. Pro von der Leynenovou je to nepříjemná rána, protože právě tuniskou dohodu jako vzor pro jednání s dalšími severoafrickými zeměmi vychvalovala minulý týden ve svém projevu o stavu Evropské unie.
Na Lampeduse se vytasila s „desetibodovým akčním plánem“. Zahrnuje nasazení personálu evropské agentury Frontex, aby pomohl s registrací migrantů a s okamžitou deportací těch, kdo nemají a priori nárok na azyl. Frontex bude také více hlídkovat z moře i ze vzduchu na příjezdových trasách, snažit se zadržovat pašeráky a rozbíjet jejich sítě. Vše ostatní jsou známé body obsažené v návrhu migračního a azylového „paktu“, se kterým si vlády států EU lámou hlavu už čtvrtý rok.
Pakt v kostce obsahuje následující: Pracovat se zeměmi původu, aby se migranti vůbec nevydávali na nebezpečnou cestu do Evropy. Zvýšit možnosti legální migrace, tedy usnadnit příchod lidí, o které Evropa stojí, převážně kvalifikovaných pracovních sil. Významně posílit ochranu vnější hranice, a to v tichosti, včetně plotů či bariér. Vracet urychleně odmítnuté žadatele o azyl do zemí původu. Rozdělovat migranty v EU rovnoměrně, na základě souhlasu hostitelských zemí. Ty, které nebudou chtít přijímat žádné, zaplatí adekvátní částky, nebo poskytnou prostředky – lidi, techniku – pro ochranu vnějších hranic.
