Dlouhých osm let se Evropská unie a Latinská Amerika nesešly na nejvyšší úrovni, až tento týden v Bruselu. Už sám seznam státníků byl impozantní – přes 50 evropských a latinskoamerických lídrů. Byl to takový ten megasummit, za účasti všech, nejen šéfů institucí a předsednické země, a doprovázelo ho značné očekávání. O to větší je škoda, že ho poznamenal především trpký spor o to, zda a jak ve společném prohlášení odsoudit ruskou agresi proti Ukrajině. Na zadní se postavily tři latinskoamerické země ovládané proruskými diktaturami, Nikaragua, Venezuela a Kuba.
Nakonec se museli přítomní spokojit s vyjádřením „hlubokého znepokojení nad pokračující válkou proti Ukrajině“, přičemž Rusko nebylo jmenováno. I to bylo příliš pro nikaragujského lídra Daniela Ortegu, takže v komuniké se píše, že „jedna země nesouhlasila s jedním odstavcem“. O znění deklarace se přitom jednalo už týdny předem a je s podivem, jak dlouho se představitelé EU utěšovali nadějí, že Kuba, Nikaragua či Venezuela budou s odsouzením Ruska souhlasit. Státy EU nebyly na druhé straně ochotny se smířit s textem, který by se o ukrajinské válce nezmínil – pro Evropu je to jasný geopolitický imperativ. Český premiér Petr Fiala uvedl, že něco takového nepřicházelo v úvahu.
Jedním z důvodů zádrhelu byl i sám formát setkání; EU jako blok 27 zemí vlastně jednala se Společenstvím latinskoamerických a karibských států (CELAC), přičemž pro schválení společných dokumentů byla zapotřebí jednomyslnost na každé straně. Nešlo tedy například dohodnout prohlášení, od něhož by se některé vlády a priori distancovaly. Bylo přitom zřejmé, že s výjimkou tří zmíněných států byla naprostá většina vlád Latinské Ameriky ochotna ruskou agresi v tom či onom stupni odsoudit, ačkoli velcí hráči mezi nimi, třeba Brazílie nebo Argentina, ještě v nedávné minulosti s kritikou Ruska váhali. Právě oni se zasloužili o konečný slaboučký kompromis.
V mnoha zemích Latinské Ameriky přetrvává z dob Sovětského svazu jakýsi romantický obraz Ruska jako hráze proti americkému „imperialismu“; Ukrajina je pro ně vzdálené a ne vždy pochopitelné bojiště. Lapidárně to vystihl lotyšský prezident Krišjanis Karins: „Kdyby Rusko složilo zbraně, nastal by mír. Kdyby Ukrajina složila zbraně, přestala by existovat. Ale možná to zdálky není tak jednoduché pochopit.“ Francouzský prezident Emmanuel Macron si ze schůze odnesl dojem, že chování Ruska, včetně posledního vypovězení dohody o vývozu ukrajinského obilí, začíná i latinskoamerické politiky iritovat. Summit jim pomohl otevřít oči.
