Závratný růst cen zemního plynu v posledních týdnech vyvolává v Evropě obavy ze sociálních dopadů zdražování energií, ba z nedostatku energetických zdrojů pro příští zimu. Politikové se obávají také toho, že zdražování bude použito jako argument proti dalekosáhlým klimatickým opatřením obsaženým v evropské „Zelené dohodě“ a v balíku „Fit for 55“ předloženému Evropskou komisí v červenci, jejichž cílem je dovést Evropu k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Právě tyto dokumenty představují nejdůležitější priority EU pro příští roky, takže kolem jejich zpochybňování a potvrzování se povede politická bitva.
Lídři „sedmadvacítky“ se sice růstem energetických cen zabývali v noci na dnešek jenom chvilku, ale dohodli se, že budou hlavním chodem jejich březnového řádného summitu. Mohli si také přečíst prohlášení podepsané vládami Francie, České republiky, Španělska, Řecka a Rumunska, které nabádá k co nejrychlejšímu omezení závislosti EU na zemích vyvážejících zemní plyn, tedy zejména na Rusku, a požaduje daleko více koordinace na úrovni EU. Zmíněné státy chtějí „koordinovanou odpověď“ na dramatický růst cen; chtějí vyšetřit, proč selhaly existující smlouvy o dovozu plynu; přejí si společná pravidla pro skladování zemního plynu, což bude mít vliv na cenové skoky, a chtějí nakupovat plyn koordinovaně, což vylepší jejich vyjednávací pozici. Žádají také (další) reformu obchodování s elektřinou v rámci EU a lepší předvídatelnost vývoje cen uhlíku, tedy emisních povolenek.
Evropská komise se během úterka k některým těmto požadavkům už vyslovila. Její šéfka Ursula von der Leyenová uvedla, že komise uvažuje o návrhu zřídit společné strategické rezervy zemního plynu a zkoumá, zda a nakolik by bylo možné oddělit ceny plynu a elektřiny na trhu EU. Původně měla komise v plánu schválit komplexní dokument o stavu energetiky v úterý, ale odložila to právě kvůli debatě na summitu – aby věděla, nakolik si členské státy přejí legislativní počiny, nebo zda se spokojí s doporučeními. Nejde totiž zdaleka jen o koordinaci trhů s energiemi, ale také o sociální dopady jejich zdražování. Jižní země jako Itálie či Španělsko již spekulují, jak sociální problémy takto způsobené použít jako argument při vyjednávání o budoucích rozpočtových a fiskálních pravidlech eurozóny. Nebo přinejmenším o tom, jak na zmírňování sociálních dopadů použít evropské fondy.
