KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropský parlament navrhl tento týden členským státům „sedmadvacítky“, aby EU přistoupila k mezinárodní úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí. Pokusil se tak prolomit blokádu, kterou vytvořilo šest členských zemí unie, jejichž vlády dokument známý jako Istanbulská konvence před šesti lety sice podepsaly, nedočkal se však parlamentní ratifikace. Je mezi nimi i Česká republika.
Schválení této úmluvy, považované v okamžiku podpisu za jasnou, přehlednou, rozumnou a potřebnou, se postupem času přeměnilo v jakýsi symbol jedné z dělících čar probíhajících Evropou, která odlišuje moderní a tradiční vnímání „genderu“, a tudíž i většinový vztah politiků a potažmo společností k takovým klíčovým otázkám, jako je rodina nebo sexuální menšiny. Pozoruhodné na tom je, že text tyto otázky vůbec neřeší – zabývá se výlučně fyzickým a sexuálním násilím páchaným převážně na ženách a domácím násilím. Podle statistik zažije takové násilí na vlastní kůži každá třetí Evropanka.
Text úmluvy připravené v roce 2017 Radou Evropy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, vynucené sňatky, vynucené potraty a sterilizace či mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám řadí do kategorie porušování lidských práv a diskriminaci. Státy se schválením úmluvy zavazují, že odpovídajícím způsobem upraví své trestní zákony, aby tyto činy byly řádně stíhány a trestány, a také vyčlení finanční prostředky na materiální, psychologickou a lékařskou pomoc obětem. Byla vytvořena expertní skupina, která dohlíží na to, jak signatáři úmluvu provádějí.
Zatímco naprostá většina evropských zemí nemá s textem sebemenší problém – definitivně ho schválilo 37 států, naposledy Ukrajina – šest členů EU nadále vzdoruje. Vedle Česka to jsou Bulharsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko. Slovenský parlament loni ratifikaci v hlasování přímo odmítl. O vystoupení z úmluvy uvažuje momentálně také Polsko. V roce 2021 to již učinilo Turecko, které přitom řídilo její dojednání a ratifikovalo ji jako první. Česko se tak ocitá ve velmi konzervativní společnosti, kam svými většinovými postoji a chováním obvykle nepatří.
