Po každé tragické střelbě ve škole, podobné té, která v úterý zasáhla texaské městečko Uvalde, při níž přišlo o život 19 dětí a dva dospělí, se v USA i jiných zemích začíná znovu mluvit o regulaci prodeje zbraní. Už se ale tolik nemluví o tom, proč střelci tak často zabíjejí právě ve školách, jaký k tomu mají motiv a zda vedle otázky přístupu ke zbraním nehraje roli i stav společnosti, včetně jejího „kastování“ už na školní půdě. Někteří experti upozorňují, že ve snaze zabránit dalším tragédiím by se měla těmto otázkám věnovat minimálně stejná pozornost, jaká se zaměřuje na zbraně jako takové.
V žádné jiné zemi na světě nedochází tak často k tragické střelbě ve školách jako v některých státech USA, které jsou pověstné velmi benevolentním přístupem k prodeji zbraní. Prakticky žádná expertní zpráva proto nezpochybňuje, že jedním z důvodů těchto tragédií je i snadný přístup ke zbraním.
Na školách se čas od času střílí i v jiných zemích. Příkladem mohou být tragické střelby na školní půdě v Japonsku (2001), Německu (2002, 2009), Rusku (2004, 2018, 2021), Brazílii (2019) či Finsku (2007).
Mírnější zbraňová legislativa ale není jediným důvodem střelby ve školách. Jaké jsou ty další? Už v hledání odpovědi na tuto otázku se ukazuje, že zabránit střelbě (či jakémukoliv jinému druhu hromadného násilného útoku proti školním dětem) zřejmě nelze jen tím, že pachatelé se tak snadno nedostanou ke střelné zbrani.
Změnit se toho musí mnohem víc, byť se o tom příliš nemluví. A co je důležité, ani to nevede k podobným návrhům na změnu legislativy, jako se to děje u zbraní. Příkladem může být studie americké Kean University, která na základě stovek případů střelby ve školách sestavila jakýsi psychologický profil útočníků. Ukázalo se, že útočníci mají přes všechny rozdíly mnoho společného.
