Poslední předvolební průzkum v Německu dává vedoucím sociálním demokratům 25 % preferencí, druhou unii CDU/CSU by volilo 20 % respondentů. Následují „šestnáctiprocentní“ Zelení, liberální FDP (13 %), ultrapravicová AfD (12 %) a radikální levice, představovaná stranou Die Linke (7 %).
Za takové konstelace mají zatím opravdu největší šanci na křeslo kancléře sociální demokraté, jejichž lídr Olaf Scholz už také naznačil, komu by chtěl dát přednost při povolebních vyjednáváních. „Rád bych vedl vládu společně se Zelenými,“ řekl Scholz listu Tagesspiegel.
Také lídryně Zelených Annalena Baerbocková už oznámila, že si partnerství se sociálními demokraty dokáže představit. Nebyla by to koneckonců žádná novinka. Zelení byli součástí vládní koalice s SPD už ve vládě Gerharda Schrödera (1998 až 2002), obě strany jsou navíc společně součástí koalic hned v osmi německých spolkových zemích.
Jenže pokud by nadcházející parlamentní volby skončily výsledkem, který naznačují průzkumy, k vytvoření společné vlády by Zeleným a SPD pouze jejich vlastní hlasy nestačily, koalici by musel doplnit ještě třetí partner. A právě o něm, tedy „třetím do party“, se nyní intenzivně jedná.
Jako nejlogičtější partner pro rudozelenou koalici (z hlediska levicovosti programu) se zatím jeví „Die Linke“, jejíž program je ale v mnohém podobný české KSČM. Postoje německé radikální levice jsou výrazně „protiamerické“ a „protiimperialistické“, strana zpochybňuje i členství země v NATO. Poslanci Die Linke také nedávno odmítli podpořit evakuační operaci německých vojenských sil v Afghánistánu. „To bylo špatně,“ uvedl Olaf Scholz. Pokud chce být podle něj někdo v Německu součástí vlády, nemůže zpochybňovat ani členství v NATO, ani transatlantické partnerství. „O těchto požadavcích nelze diskutovat,“ zdůraznil předseda sociální demokracie.
