Jednou z hlavních, doslova ikonických událostí celých amerických šedesátých let byl mimo jakoukoli pochybnost hudební festival Woodstock. Stovky tisíc lidí, kteří se ho ve dnech 15. až 18. srpna 1969 poblíž městečka Bethel ve státě New York (přibližně čtyřicet mil od Woodstocku, kde se měl konat původně) zúčastnili, na něj nezapomněly do konce svých životů a vzpomínky na něj předávaly přátelům a potomkům jako „rodinnou svátost“.
Trojdeskový komplet písniček z festivalu a film Michaela Wadleigha z roku 1970, který obdržel Oscara za nejlepší dokument, mimořádnost této události jen potvrzovaly. Právě proto nemůže v našem seriálu chybět.
Myšlenka na uspořádání velkého rockového a folkového festivalu se zrodila na samém sklonku šedesátých let. Na počátku stála dvojice, respektive čtveřice podnikavých mužů. Tím prvním, v jehož hlavě se celý projekt zrodil, byl „bosonohý byznysmen s třásnitou vestou na holém těle, ale také s ostrými lokty“, který již uspořádal Miami Pop Festival - ten se konal v květnu 1968 na automobilové závodní dráze v Hallandale; ale také promotér a manažer Michael Scott Lang (1944–2022), který byl později i hlavním organizátorem festivalů Woodstock ᾿94 (k pětadvacátému výročí) a Woodstock ᾿99 (ke třicátému výročí; k „padesátinám“ plánovaný Woodstock 2019 se z finančních a logických důvodů uspořádat nepodařilo).
Druhým byl básník, muzikant, vášnivý motorkář a hudební producent Arthur Lawrence „Artie“ Kornfeld (* 1942), známý kromě Woodstocku také svou spoluprací s dalším hudebníkem Artiem Kaplanem. Teprve později, v únoru 1969, se k prvním dvěma připojili John P. Roberts (1945–2001), jenž byl, mimo jiné, dědicem farmaceutického impéria Polident/Poli-Grip, a Joel Rosenman (* 1942), který později napsal, společně s Robertsem, slavnou non-fiction Making Woodstock, jež byla původně publikována pod názvem Young Men within Unlimited Capital. Oba skuteční podnikatelé byli ze samorostlých hipíků, kteří je oslovili, zprvu poněkud konsternovaní, brzy ale podlehli jejich autentickému, nefalšovanému a nakažlivému nadšení a také, v tomto případě mylně, dojmu, že na akci budou moci vydělat velké peníze.
Projekt se nerodil ani trochu snadno. Mezi muzikanty, o nichž pořadatelé původně uvažovali, ale kteří se nakonec na festivalu neobjevili, byli například slavný písničkář Bob Dylan či populární The Band, kanadsko-americká (čtyři Kanaďané a jeden Američan) rocková formace, která vznikla v roce 1967 v Torontu a která hrála svižný mix folku, rocku, jazzu, country a Rhytm and blues. Pořadatelům se dlouho nedařilo přesvědčit k účasti nějakou opravdovou hvězdu. Obecně se má za to, že teprve když v dubnu 1969 podepsala oblíbená rocková skupina Creedence (taktéž Creedence Clearwater Revival; CCR) z kalifornského El Cerrita, přestali další jednotlivci i kapely váhat a manažeři mnoha z nich je začali pořadatelům dokonce nabízet. Podle některých pramenů byla nicméně „první angažovanou umělkyní“ Melanie Safka, známá díky písničce Beautiful People, o které bude ještě řeč.
