Jako kolem horké kaše chodí podle německých komentátorů politici kolem ožehavého problému výstupu Německa z jaderné energetiky. Zatím velmi opatrně se totiž začíná diskutovat o tom, zda by nakonec nebylo lepší nejprve zastavit těžbu uhlí a teprve poté jaderné reaktory. Fakt, že Němci zvolili opačný postup, může údajně zemi přinést velké problémy.
Ambiciózní německý plán takzvané energiewende, tedy energetické přeměny, počítá v zásadě se dvěma přelomovými kroky. Nejpozději v roce 2038 by měl být v rámci boje s klimatickými změnami završen útlum uhelné energetiky a z provozu by měla být vyřazena poslední uhelná elektrárna.
Další přelomový krok energiewende se ale chystá mnohem dřív. Už do konce letošního roku se počítá s uzavřením čtyř z posledních šesti jaderných elektráren a zbývající dvě by měly „vypnout reaktory“ nejpozději v prosinci 2022, tedy příští rok. Tím by měl být definitivně ukončen útlum jaderné energetiky v Německu, ohlášený tamní vládou po havárii v japonské Fukušimě v roce 2011.
Jenže nyní se nabízí zcela logická úvaha, zda takový postup není proti smyslu samotné energiewende. Jaderná energetika má sice nevyřešený problém s ukládáním jaderného odpadu a může být teoreticky i bezpečnostní hrozbou (podle německé vlády), na druhou stranu ale není její provoz přímým zdrojem prakticky žádných emisí CO2. A to na rozdíl od uhelné energetiky, která má skončit až 13 let po té jaderné. I nejzarytějšího ekologického aktivistu, který je zároveň odpůrcem jádra a bojovníkem proti změnám klimatu, tak musí nutně napadnout: nebylo by lepší to udělat obráceně? Nemůžeme jadernou energii, prostou emisí, využít k hladšímu útlumu vysoce emisní uhelné energetiky a teprve pak ukončit i provoz reaktorů?
Zatím jediným z kandidátů nadcházejících parlamentních voleb (26. září), kdo v kampani toto téma dlouhodobě vytahuje, je lídr kandidátky vládní unie CDU/CSU Armin Lachet. I on se ale vyjadřuje s největší opatrností.
