Tým vědců z Univerzity v Bonnu dokumentoval v oblasti věčně zmrzlé půdy na severní Sibiři obrovský únik metanu, který údajně není vysvětlitelný pouze produkcí mikroorganismů. Podle závěrů jejich studie tak zeměkouli hrozí v souvislosti s globálním oteplováním a metanem ještě mnohem větší problém, než se dosud předpokládalo. Jiní vědci, včetně českých, jsou ale k těmto závěrům skeptičtí. Poukazují na případy tání permafrostu, u kterých se některé hrozivé prognózy zatím nenaplňují.
Fakt, že permafrost taje, a tím se uvolňuje do ovzduší obrovské množství skleníkových plynů, je přitom nepopiratelný. Věčně zmrzlá půda na Sibiři a v Arktidě ukrývá podle kvalifikovaných odhadů až třetinu celosvětových zásob uhlíku, který se prostřednictvím tání a tlení dosud zmrzlé biomasy postupně dostává do ovzduší. Dalším skleníkových plynem uvolňovaným z permafrostu je metan.
Tento plyn produkují především mikroorganismy, rozkládající biomasu a žijící ve vodním a půdním prostředí bez přístupu kyslíku. Pokud tedy věčně zmrzlá půda taje a led se mění ve vodu, zvyšuje se pravděpodobnost úniku metanu.
Jeho průměrná koncentrace v atmosféře se od doby před průmyslovou revolucí zvýšila ze 694 ppb (částic na jednu miliardu) na dnešních zhruba 1888 ppb. Z toho podle dostupných vědeckých studií připadá 40 procent na přírodní procesy (například vulkány), zbytek produkce ovlivňuje lidská činnost.
Problematický hlubinný metan
Geolog Nikolaus Froitzheim z Univerzity v Bonnu spolu se dvěma kolegy však právě nyní publikoval v časopise americké akademie věd (PNAS) studii, která označuje metan za ještě větší hrozbu pro klima, než doposud vědci předpokládali. Na základě svého výzkumu tvrdí, že na severní Sibiři začíná kvůli globálnímu oteplování unikat z podzemí do vzduchu i obrovské množství takzvaného termogenního, hlubinného metanu. Ten neprodukují mikroorganismy v tající biomase, ale jedná se o únik plynu uloženého v horninách hluboko pod povrchem.
A jak je tedy možné, že začal unikat?
