Šestý díl našeho seriálu pojednává o tom, jak Ronald Reagan coby novinář, hollywoodský herec, televizní celebrita, kalifornský guvernér, a hlavně jako prezident Spojených států vždycky, zcela instinktivně, aniž by o tom musel dlouho přemýšlet, věděl, co je dobro a zlo, ano anglické Good and Evil, a jak se vždycky neochvějně postavil na správnou stranu.
Jak již víte z předchozích částí seriálu, Ronald Reagan nebyl žádný intelektuál (což neříkám ani ve zlém, ani v dobrém, prostě to jenom zcela neutrálně konstatuji), zato měl od mládí úzký vztah k divadlu, filmu, showbusinessu a ke sportu. A právě posledně zmíněný sport pokládám – nejen pro Rona Reagana, ale i obecně – za nesmírně důležitý a v pravém slova smyslu formativní.
Jako sportovní reportér pro rádio WHO v Des Moines i pro baseballový tým Chicago Cubs ve třicátých letech byl totiž mladý Reagan svědkem desítek a možná stovek mikropříběhů ze sportovního prostředí, příběhů, které jej vzrušovaly, dojímaly a inspirovaly a spoluformovaly jeho víru ve spravedlnost, ve fair play, tedy v cosi, co bylo důležitější než výsledek samotný.
Jak již rovněž víte, Reaganovy životní začátky byly všechno jenom ne snadné, s prezidenty jako byli například Franklin Delano Roosevelt či John Fitzgerald Kennedy (kteří se narodili s pomyslnou „stříbrnou lžičkou v ústech“), naprosto nesrovnatelné. Reaganovo mládí navíc silně poznamenala Velká hospodářská krize (Great Depression), tvrdé roky, během nichž si „Amerika“ prožila jedno ze svých dvou největších traumat celého minulého století (druhým byla Vietnamská válka).
Když pak v pětačtyřicátém roce po několika letech bojů proti japonským rytířům bušida, německým nacistům, italským fašistům a jejich spojencům konečně přišel toužebně očekávaný mír, a když ale zároveň začínala studená válka (Cold War) a spolu s ní i pokusy o komunistickou infiltraci a indoktrinaci americké společnosti, nenechal se stále ještě relativně mladý Reagan na rozdíl od mnoha hollywoodských kolegů ani na okamžik zviklat, kde jsou dobro a pravda.
Jistě to nebylo zvlášť příjemné – stanout proti lidem, z nichž někteří byli v předchozím desetiletí jeho kolegy, proti lidem, které osobně znal a s některými i spolupracoval. Jejich ochota sloužit – ať už z čiré naivity a nevědomosti, anebo z ideologické zaslepenosti a zášti, ve finále je to nakonec jedno – „protiamerickým zájmům“, konkrétně sovětskému komunismu a jeho spojencům, ale byla pro Reagana nepochopitelná.
Právě proto ochotně spolupracoval s FBI i s výborem pro vyšetřování protiamerické (či neamerické) činnosti Sněmovny reprezentantů Kongresu (nejčastěji znám jako House Un-American Activities Committee; HUAC), ustaveném pro boj s nepřáteli státu a s těmi, kteří ohrožovali národní bezpečnost; z téhož důvodu se podílel na vytváření tzv. černých listin (Black Lists), což mu tehdy i později měli (nejen političtí) nepřátelé za zlé. Reagan toho nikdy nelitoval, protože pro komunismus neměl nikdy ani to nejmenší pochopení.
