Je polovina července a Češi jsou, s nadsázkou řečeno, tak jako každý rok touto dobou, rozděleni na tři části: na ty, kteří se už z Chorvatska vrátili, na ty, kteří tam právě jsou, a na ty, kteří se tam teprve chystají a „všecky krásy Jadranu“ mají teprve před sebou. Je tomu tak skutečné či údajné drahotě (přijde na to, jak kde), o níž psal kolega Honza Palička, navzdory. Chorvatsko je totiž pro mnoho Čechů „věčná láska“, vzpomínky na mládí (nezřídka před rokem 1989) i „ráj pro děti“ (již v několikáté generaci), ať už si tom ostatní myslí cokoli. Ať už mezi ně patříte, nebo ne, můžete si po roce připomenout můj seriál Balkánské serpentiny; třeba při jeho čtení dostanete na Dalmácii a na „ostrovy uprostřed jadranských proudů“ chuť.
Cesta krajinou náčelníka Apačů
Prvním důvodem, proč do Chorvatska vyrazit, je, pro ty starší, že se již cestou mohou vrátit do časů svého dětství, do časů veliké romantiky a dobrodružství. Vzpomínáte si?
„Tak tady jsou. Legendární postavy našeho mládí – Old Shatterhand a Vinnetou. Bílý muž, jenž přešel Velikou louži, aby na Divokém západě našel svou novou vlast a vykonal hrdinské činy, které mu vynesly nesmrtelnou slávu. A poslední náčelník Apačů, na kterého už doléhá stín tragiky jeho národa, ale který bez váhání nasazuje život, má-li se dopomoci právu k vítězství. Tož vydejme se na pouť nekonečnými dálavami amerických prérií, hlubokými údolími i po vrcholcích vysokých pohoří a prožijme s nimi velká dobrodružství a nemilosrdné boje za čest a slávu…“
Ano, přesně těmito slovy začíná první film rakouského režiséra Haralda Reinla „Poklad na Stříbrném jezeře“, který zahájil sérii snímků, jež měly v komunistickém Československu v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století obrovský úspěch a jež byly natočeny v tehdejší Jugoslávii.
Pokud by se vám cestou k moři nechtělo spěchat, můžete sjet z dálnice a slavné scenérie i místa natáčení si vychutnat, stojí to opravdu za to, ať už se jedná o půvabná Plitvická jezera, o kouzelný národní park Krka s proslulými vodopády, anebo o magickou krajinu u městečka Obrovac na řece Zrmanji, necelých třicet kilometrů severovýchodně od Zadaru, jež protéká úchvatnými, mimořádně „fotogenickými“ kaňony a na níž vedli boj na život a na smrt Vinnetouův otec Inču-čuna a Old Shatterhand. Místní skály a útesy, vyrůstající až do dvou set metrů nad řekou, jsou pro milovníky přírody zážitkem na celý život, a pro nás, kteří milujeme Reinlovy filmy, zvlášť.
„Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem…“
„Snad si vzpomínáte, zlatovlasá paní,
kdo za noci připlul, ještě před svítáním, k vám.
Kdo vás sladce zlíbal tam na moři v dálce
a kdo dneska pluje v opuštěné bárce sám.
Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem
a já pod nimi sám zůstal se svým hořem.
Nejkrásnější hvězdy hoří v noci nad přístavem
a já pod nimi sám jsem se svým snem…“
