Zářijové volby do státní Dumy jen stěží přinesou jakékoli překvapení. Šance, že by do dolní komory ruského parlamentu prošel někdo, kdo tam z pohledu Kremlu nemá co dělat, je prakticky nulová. Křesla si tak rozdělí Jednotné Rusko a jeho satelity ze systémové opozice, zatímco u nesystémové, pokud už bude moci vůbec kandidovat (nejnověji Ústřední volební komise oznámila nedostatky v kandidátce Jabloka, nejposlušnější z nesystémových stran), budou oznámeny výsledky na úrovni desetin procent. Jak moc, popřípadě jestli vůbec, budou oznámené výsledky ovlivněny reálným hlasováním je vždy otázkou, ale není nutné si dělat iluze, že by měla nesystémová opozice zaznamenat nějaký vážnější úspěch. I přesto ale je patrná nervozita z toho, jak budou volby vypadat.
Kromě jiného může být nervozita spojená i se slabou podporou, které se dostává Jednotnému Rusku ze strany ruské populace. Ta se v důsledku ekonomických problémů, situace ve zdravotnictví či prosté únavy z vládnoucí strany dostala podle odhadů někam na úroveň 25-30 procent voličů, což by při účasti opozice a otevřených volbách znamenalo obrovský problém. I proto byl z čela kandidátky odstraněn Dmitrij Medveděv, který není příliš populární, a nahrazen pěti výrazně populárnějšími osobnostmi, ať jde o ministry zahraničí či obrany, Sergeje Lavrova a Sergeje Šojgu, šéflékaře covidové nemocnice v Komunarce Denise Procenka, šéfky fondu „Talent a úspěch“ Jeleny Šmeljovové či ochránkyně práv dětí Anny Kuzněcovové. Podobný význam měly i primárky, jichž se oficiálně zúčastnilo až dvanáct milionů voličů. Všechny tyto akce mají za cíl ukázat na Jednotné Rusko jako na stranu, která se mění a získat jí i výrazně větší popularitu. Témata tak budou sahat od hrozeb Západu, respektive patriotismus, přes zdravotnictví až po péči o děti. V neposlední řadě pomohou i hlasy obyvatel Donbasu, kterým Rusko zhusta rozdávalo pasy (v současnosti jde podle oficiálních odhadů o 611 tisíc pasů).
Volby jsou dlouhodobě připravovány už i tím, že velké části kandidátů není umožněno vůbec kandidovat. Různými zákonnými akty (například zařazením Fondu boje proti korupci mezi extremistické organizace, zákazem být volen lidem s dvojím občanstvím či s právem trvalého pobytu v jiné zemi, v menší části lidé odsouzení za účast na nepovolených demonstracích) bylo odebráno právo velké části možných kandidátů. Způsoby, jak se zbavit nevhodných kandidátů, se přitom neomezují jen na tato viditelná omezení. Velmi populární je například i neuznání části podpisů nutných pro podporu kandidatury, u dalších kandidátů pak dochází k různým domovním prohlídkám, zatčením příbuzných atd. Celkově se podle odhadů nezávislých pozorovatelů jedná až o devět milionů lidí, tedy, zhruba osm procent dospělého obyvatelstva, kterým je znemožněno kandidovat, což je i na ruské poměry gigantické číslo. Pochopitelně, číslo je nadnesené vzhledem k tomu, že jen nepatrná menšina těchto lidí se chystá kandidovat, ale jsou mezi nimi i relativně významní představitelé opozice. Efektem bude také to, že část protestně orientovaných voličů, hlavně z velkých měst, prostě k volbám nepřijde, což zvýší relativní výsledek Jednotného Ruska.
