Dobré zprávy pro Ukrajinu vzešly ze summitu zemí G7. Na něm se vedoucí industrializované ekonomiky světa dohodly na pokračující diplomatické, finanční a vojenské podpoře pro Ukrajinu, která bude nyní podle vyjádření amerických představitelů taktéž zahrnovat, jak někteří analytici správně předpokládali, budoucí dodávky západních letadel. Zatím jsme se dozvěděli pouze to, že letouny patrně nebudou pocházet ze Spojených států, přestože se bude nejspíš jednat o starší americké víceúčelové stíhací letouny 4. generace F-16 Fighting Falcon. Ukrajinští piloti se budou cvičit v Evropě, přičemž samotné dodávky strojů začnou nejdříve za několik měsíců a nebudou tak hrát roli v nadcházející ukrajinské ofenzivě.
Otázka peněz
Spojenci zatím neoznámili, kolik kusů jaké verze letounu Ukrajina dostane ani to, z jakých zásob budou letouny pocházet. Většina států nemá k dispozici ani několik kusů náhradních stíhaček, které by bylo možné bez obtíží předat, aniž by to ovlivnilo připravenost domácího letectva; moderní stroje jsou totiž pekelně drahé. Cena špičkového spojeneckého záchytného stíhače byla za druhé světové války při přepočtu na dnešní ceny u letounu Supermarine Spitfire zhruba milion dolarů, současné víceúčelové stroje páté generace jako F-35 Lightning II jsou ale o tolik technologicky vyspělejší, že vyjdou zhruba na 80krát tolik.
Současné debaty se samozřejmě vedou o letounech o generaci starších, i přesto je však potenciální cena astronomická – předat Ukrajině několik letounů totiž nic neřeší. I při zcela minimálních „smysluplných“ počtech, jako například 3 letky po 12 letounech, by se účet vyšplhal na několik miliard dolarů.
Spojené státy by sice mohly část svého parku starších letounů postrádat, ale zaprvé se o americké letouny jednat nemá a zadruhé v otázce Ukrajiny stále ještě poměrně slušně jednotný Kongres, který nastavuje finanční limity pomoci, neotevřel stavidla finančních toků naplno. Takže i když se už podle všeho konečně podařilo na několikerý pokus překonat blamáž, ve kterou zatím politické debaty na téma dodání letadel ústily, stále před zúčastněnými zůstává otázka peněz a smysluplnosti vynaložených nákladů. Západní letadla by se totiž jistě hodila již dříve, ale ve světě omezených zdrojů a velmi bezprostředních hrozeb je třeba vážit každý dolar na žebříčku bezprostřední potřeby toho či onoho systému.
Prozatím po celý průběh války existovaly položky, které byly potřeba naléhavěji a které bylo také snazší dodat jak politicky, tak ekonomicky a logisticky. Naprostými prioritami tak zatím byly prostředky protivzdušné obrany, protitankové střely, dělostřelectvo, prostředky obrněné mobility a v neposlední řadě munice. Zejména na příkladu dělostřelecké munice je jednoduché ilustrovat rozdíl v nutnosti prioritizace, protože pokud by Ukrajina západní letouny nedostala, bude válka pokračovat v podobném duchu dále, pokud by však došla dělostřelecká munice nebo prostředky protiletadlové obrany, došlo by v krátké době ke katastrofě.
