Z našeho dosavadního vyprávění o Americe šedesátých a první poloviny sedmdesátých let je, doufám, zřejmé, že určit přesně okamžik, kdy tato pozoruhodná éra v moderních dějinách země začala, není úplně snadné, je-li to vůbec možné. Bylo to, zkrátka, někdy od druhé poloviny padesátých do počátku šedesátých let. Říci, kdy americká Swinging Sixties skončila, je, alespoň v symbolické rovině, mnohem, mnohem snazší. Stalo se tak v okamžiku, kdy na festivalu s názvem Woodstock slezl z pódia poslední účinkující, Jimmy Hendrix, o čemž jsem psal v předchozí části seriálu, anebo, mnohem depresivněji, kdy zemřeli hrdinové nejsmutnější Road Movie s názvem „Bezstarostná jízda“ režiséra Dennise Hoppera, tedy v roce 1969.
Ona druhá možnost je sice nesrovnatelně brutálnější, více však vypovídá náladě, která v té době přinejmenším v části USA panovala. Hopperova dnes již dávno kultovní „Bezstarostná jízda“ (Easy Rider; 1969) končí opravdu násilně, tragicky, což je o to překvapivější, že začíná přímo idylicky.
Dva mladí muži – Billy (Dennis Hopper) a Wyatt (Peter Fonda), přezdívaný Kapitán Amerika (Captain America), se poté, co vydělají trochu peněz na prodeji drog, vydají z Los Angeles na tradiční karneval do New Orleansu. Jsou mladí, svobodní, tak nádherně bezstarostní na své „on the road“… Po čase ale idylka končí a přichází střet s realitou. V maličkých, provinčních městečkách vyvolávají jejich kožené oblečení a tmavé brýle, dlouhé vlasy a ohlušující, řvoucí motocykly nepochopení, nedůvěru, místy až nenávist. Kamkoli dorazí, všude se nakonec objeví touha „podat si je“ a zakroutit krkem té jejich „svobodě“, vystavované ostentativně na odiv.
Nejprve to odnese jejich náhodný známý, maloměstský právník George (Jack Nicholson), jehož ve spánku utlučou k smrti „dobří otcové rodin“, kteří tuhle „chátru“ přece nenechají spát poblíž svých spořádaných domečků a upravených zahrádek, švitořících manželek a rozkošných dědiček. Skutečně tragický je ale až závěr, který přijde po neworleanském „transcendentálním intermezzu“ (smím-li tuto pasáž filmu takto nazvat), a je to, jak jsem již řekl, skutečný šok, třebaže alespoň trochu empatický divák, který film sleduje, byť i poprvé, instinktem vytuší, že se něco podobného stát prostě musí.
Na jednom pustém místě mezi poli oba mladíky předjede nákladní auto. Muže s odulým, tupým obličejem, sedícímu vedle řidiče, jenž svojí fyziognomií připomíná ony spořádané blahobytné „občany“, kteří si v potu tváře „poctivě“ vydělávají na každodenní chleba a o kterých jsme se zmiňoval před chviličkou, motorkáři popuzují natolik, že vezme automatickou pušku a s nenávistným výrazem ve tváří sestřelí Billyho na silnici. Wyatt, který se snaží náklaďák dohonit, skončí vzápětí stejně, poté co práskne druhý výstřel, benzínová nádrž pomalovaná barvami americké státní vlajky exploduje a v jejích plamenech umírá také Kapitán Amerika, aniž pochopil, co se vlastně stalo.
