V sobotu 2. září uplynulo půl století od smrti autora, jenž je možná vůbec nejvýznamnějším spisovatelem druhé poloviny dvacátého století. John Ronald Reuel Tolkien vytvořil imaginární světy, které si podmanily představivost milionů čtenářů po celém světě. Jeho úspěch a význam se však zdaleka neomezuje na vydání série úspěšných knih.
Bez nadsázky lze říci, že bez Tolkiena by dnes nebyla Duna, Hra o trůny a nesčetně dalších úspěšných literárně-filmových projektů. Anebo by byly, ale rozhodně by se netěšily takovému globálnímu úspěchu. Tolkien totiž nejenže pevně etabloval fantasy jako žánr, ale masivním úspěchem svých příběhů (ať už knih nebo později ve filmovém zpracování) přispěl k fenoménu, jehož jsme svědky v posledních desetiletích: kdysi opovrhovaná žánrová literatura se stává mainstreamem.
Fantasy, detektivky, thrillery, westerny, sci-fi — že dnes kritika bere tyto žánry vážně a ne jako pouhé rozptýlení, je nepochybně do velké míry zásluhou obrovského vlivu Tolkienovy ságy. Zatímco po druhé světové válce intelektuálové pohlíželi na žánrovou literaturu jako na „eskapismus“, tedy útěk od reality, dnes je takový pohled dávno překonaný… a spíše směšný. Pravda, ještě před nějakými dvaceti lety vynikající autor Iain Banks na otázku, zda ho nemrzí, že ho kritika nebere vážně a nedostává literární ceny, odpověděl, že oni, míněno intelektuální literáti, sice mají ceny, ale on má porsche. Dnes mají autoři žánrové literatury porsche i kritické uznání.
Jak to, že Tolkienovo dílo mělo tak dalekosáhlý vliv a dokázalo vykročit z ghetta jasně vymezeného žánru? Jednoznačně to bylo jeho kvalitou, ale také dílem náhody. On sám původně ve velký úspěch románové ságy nevěřil — a nevěřil v něj ani jeho nakladatel.
Než se na důvody toho úspěchu podíváme, vraťme se ještě do úplných počátků. V roce 1922, to mu bylo třicet let, vyšly dvě knihy, které se alespoň v anglosaském světě považují za základ moderní literatury: Joyceův Odysseus a Pustá země T. S. Eliota. První monumentální román, druhé úchvatná básnická skladba.
Ve stejném roce však světlo světa spatřila ještě jedna kniha, jež pozornosti literární kritiky a historie dlouho unikala (anebo přinejmenším se jí nedostávalo takové, jakou by zasloužila). Spisovatel jménem E. R. Eddison vydal heroickou fantasy s názvem Drak Uroboros.
Eddison vystudoval na prestižním Etonu a Oxfordu, nastoupil do státní služby, v níž setrval až do roku 1938, kdy ji opustil a naplno se věnoval psaní. Stojí za zmínku, že když Drak Uroboros vyšel, nadšeného ohlasu se dočkal právě od Tolkiena a C. S. Lewise. S nimi se už Eddison znal, protože byl občasným účastníkem jejich literární skupiny Inklings, ale o té později.
