Proslulá bájná postava, pán Kr(a)konoš, nás při pátrání po svém příběhu provede nejen našimi hraničními horami, nýbrž celým světem. Před pár lety se ukázalo, že jihoafricko-anglickému spisovateli J.R.R. Tolkienovi posloužil jako předloha k čaroději Gandalfovi z jeho knih, které inspiračně čerpají ze starogermánské a skandinávské mytologie a svou filmovou podobu získaly na Novém Zélandu.
Krakonoš čili Řepočet, Rýbrcoul čili Rübezahl, Liczyrzepa čili Rzepiór. Už jen ta různá jména svědčí o tom, že jej znají lidé ze všech stran hor. Tahle pojmenování jsou však ve srovnání s jeho skutečným stářím poměrně mladá. Nikdo se sice dnes už přesně nedopátrá, kde se vzal, ale jedna z hypotéz se jeví jako nejuvěřitelnější – byl to zřejmě „bůh“ někdejších pohanů, kteří v této oblasti žili kolem přelomu letopočtu. Bůh hor, který na sebe bral různé podoby, od velkého mlžného obra vyvstávajícího nad hřebeny až po mrštnou, nepolapitelnou bytost.
Čím více se blížíme historií k našim časům, tím konkrétnější obrysy dostává. Ve středověku jej zde lidé potkávali jako mnicha, vojáka, myslivce nebo nějaké zvíře. A coby prapodivné zvíře byl také poprvé zobrazen – na oficiální mapě Slezska z roku 1561, kam její autor do oblasti Krkonoš umístil vztyčenou postavu s kopyty, ocasem, orlí hlavou a parohy s dlouhou sukovicí ve zvířecích pařátech.
Démon, výběrčí daní nebo hlupák?
Nejstarší legendy o něm mluví jako o démonovi, který straší pocestné a sesílá na ně fujavice, chumelenice, hromy a blesky. Zároveň ale dokáže být i spravedlivý a chrání či obdarovává chudé. Novější příběhy, písemně zaznamenávané v knihách, se přiklánějí čím dál více na stranu dobra a zároveň se snaží vysvětlit Krakonošův původ. Leckdy velmi svérázně.
Jedno z nejznámějších děl pochází z 19. století a vypráví o duchovi lesa, který unese princeznu, a protože ta v zajetí velmi smutní a zároveň miluje řepu (německy „Rübe“), proměňuje její únosce bulvy tuřínů v živé bytosti, aby jí dělaly společnost. Jenomže jak řepy vadnou a scvrkávají se, mizejí i tihle princeznini ‚přátelé‘. Až jednou dostane princezna nápad – přivede ducha lesa k poli osázenému řepou a řekne mu, ať je všechny spočítá. A jak tak počítá (německy „zählen“), vezme princezna do zaječích. A proto tedy Rübezahl neboli „počítač řepy“, jak to doslova převzala polština a za národního obrození nakrátko i čeština.
Jisté ale je, že slovo Rüberzahl či Rýbrcoul je daleko starší a může mít souvislost s řepou, přesněji řečeno s její listnatou natí připomínající ocas (staroněmecky „zagel“). Ale stejně tak je dobře možné, že jeho jméno vychází ze slova Uiberzoller, kterým tehdejší krkonošští obyvatelé označovali výběrčí daní: na jednu stranu spravedlivé, ale na druhou nelítostné. Pověstí o Krakonošovi je vícero a z jedné čerpal i Erben v Dědu Vševědovi.
Báťuška i Gandalf
Krakonoš se vyvíjel i v moderní době, a to rozdílnými směry. U nás se stal celonárodně známou postavou a posléze bohužel také obětí ideologické manipulace v podobě populárního večerníčkového seriálu. Atributy moudrého vládce hor zůstaly, ale přidal se obraz kapitalistického vykořisťovatele (Trautenberka), proletářských vykořisťovaných (Kuby, Anče a hajného) a „sojky práskačky“, neboť zjevně ani všemocný ‚báťuška‘ nemůže mít oči všude a je třeba mu svou uvědomělou angažovaností pomáhat.
Zcela jiný rozměr ovšem získal tradiční Krakonoš v Tolkienových ságách Hobita v navazující trilogii Pán prstenů. Romanopisec se s jeho postavou poprvé seznámil někdy na sklonku 20. let minulého století, když se mu do rukou dostala jedna tehdy populární středoevropská pohlednice – je na ní obrázek od německého malíře Josefa Madlenera s titulem „Duch lesa: bůh, země a věčnost“. Polský historik Lukasz Kozak, který nedávno zkoumal spisovatelovu pozůstalost, na obálce s pohlednicí objevil poznámku psanou evidentně Tolkienovou rukou: „The origin of Gandalf“, tedy původ či předloha Gandalfa. Vzpomeňte si na to, až se zase teď v zimě vydáte do Krkonoš. A k večernímu čtení si s sebou vezměte něco od Tolkiena.
