Ruské úřady se před světem snaží navodit dojem, že jsou „best in covid“. Rusko se podle tohoto přístupu nejlépe vypořádalo s covidem (a pokud ne nejlépe, patří mezi nejlepší) a masová vakcinace veleúspěšným Sputnikem V je v plném proudu. Nechybí vyjádření o tom, že do července bude mít Rusko jako první země na světě naočkováno přes sedmdesát procent obyvatelstva. Ruští představitelé pak s oblibou mluví o fiasku vakcinace v Evropě, ať už o umírajících po vakcínách (samozřejmě ne po Sputniku) či o tom, že v Evropě stojí očkování až dvě tisíce euro, zatímco v Rusku je zdarma. Dodávky Sputniku V – doposud neschváleného ze strany EMA i kvůli velmi pozdní žádosti o schválení (oproti konkurenci) – do Evropy měly jen ukázat, jak je na tom Rusko vlastně skvěle.
Že obrázek není tak růžový, bylo zřejmé při jen trochu pečlivějším pohledu. Počty nakažených byly v příkrém rozporu s nadúmrtími (Rusko by dosahovalo smrtnosti někde kolem osmi procent, což je i při ne zrovna ideálním stavu ruského zdravotnictví nesmysl). Ruské úřady se nejprve musely vypořádávat s nedostatkem vakcín, teď pro změnu čelí situaci, kdy Rusové nemají o očkování zájem. Výsledkem je, že Rusko zaostává se svými cca 14 procenty populace, které dostaly alespoň první dávku, nejen za šampiony očkování jako Izrael, ale i za onou „zahnívající“ Evropou, kde toto číslo dosahuje 46,5 procenta. Ani to sice na dosažení kolektivní imunity podle odborníků nestačí, minimálně to ale pomůže omezit dopady na nejrizikovější skupiny z hlediska hrozby vážného průběhu či úmrtí.
V Rusku byly sice také stanoveny prioritní skupiny pro očkování, poměrně záhy ale došlo k rozvolnění pravidel. Situaci ještě zhoršily pochybnosti o kvalitě výroby Sputniku V, posílené červnovým reportem WHO, či ještě většími pochybami o dalších ruských vakcínách. Tvrzení o jejich stoprocentní úspěšnosti či odhalení protilátek jen speciálním testem v kontextu rychlého schválení pravděpodobně spíše než k propagaci přispěly k nedůvěře Rusů k vakcinaci obecně.
Rusové ani nebrali covid příliš vážně, o čemž kromě průzkumů z Levada centra svědčí třeba i případy prodejů falešných certifikátů o vakcinaci, které nebyly zdaleka ojedinělé. Zjevně tak, i pod dojmem uklidňujících zpráv v ruských médiích, ale i různých „zaručených“ zpráv o škodlivosti vakcín, které v Rusku kolovaly úplně stejně jako kdekoli jinde, nabyli dojmu, že očkování proti covidu nepotřebují. Podobně i fan zóny, oficiálně se striktními požadavky (například rouškami), vypadaly jako v předcovidové době. Předpisy ohledně šíření nemoci pak spíše působily jako klacek vůči opozici, zatímco jiné akce měly kontrolu jen velmi volnou.
