Rakouský kabinet lidovců a Zelených v sobotu dospěl k dlouho očekávanému kompromisu v návrhu legalizace takzvaných asistovaných sebevražd. Od příštího roku by měli mít smrtelně nemocní Rakušané právo vzít si za přísně daných podmínek život s cizí pomocí. O podobné možnosti se dlouho diskutuje mezi politiky i v Česku. INFO.CZ přináší detailní přehled, jak by měl institut asistované sebevraždy v Rakousku fungovat a v čem by se mohl (nebo také nemusel) stát inspirací i pro Česko.
Skutečnost, že právě Rakousko se odhodlalo schválit asistovanou sebevraždu, je pro českou diskusi zajímavé hned z několika důvodů. Za pozornost stojí mimo jiné to, že se jedná o kompromis, na kterém se ve vládě museli dohodnout lidovci, považovaní za tradiční křesťanskou stranu, s mnohem liberálnějšími Zelenými.
Zároveň je ale třeba říci, že k přijetí zákona o asistované sebevraždě (což se může teoreticky stát i v Česku) byla rakouská vláda prakticky donucena ústavním soudem. Ten loni v prosinci zrušil zákaz asistované sebevraždy jako aktu, při kterém sebevrahovi na jeho žádost pomáhá k dobrovolnému ukončení života někdo jiný. Taková pomoc byla podle rakouských zákonů trestná, což soudci (podobně jako už dříve jejich němečtí kolegové) označili za něco, co odporuje ústavě. A zákon, kriminalizující jakoukoliv asistenci při sebevraždě, s platností do konce letošního roku zrušili.
Vláda tak stála před těžkým rozhodnutím. Pokud by neudělala vůbec nic, pomoc sebevrahům by se stala legální bez jakékoliv regulace, a to včetně různých komerčních služeb. Kabinet se proto po dlouhé diskusi shodl na tom, že asistovanou sebevraždu speciálním zákonem schválí, ovšem zároveň poměrně přísně zreguluje její pravidla. I když zákon ještě musí posvětit parlament, takřka jistě začne platit už 1. 1. 2022. Tady jsou jeho detaily:
Kdo může požádat o asistenci při sebevraždě?
Žadatel musí být plnoletý, nezletilí jsou proto vyloučeni. Dva lékaři musí nezávisle na sobě potvrdit, že daná osoba je schopna se rozhodovat. V případě pochybností rozhodne psychiatr nebo psycholog.
Dále musí být dotyčná osoba vážně nebo nevyléčitelně nemocná. Konkrétně v návrhu zákona stojí, že o asistovanou sebevraždu může požádat člověk „trpící nevyléčitelnou nemocí, která může vést až ke smrti“. Stejně tak mohou žádat o asistovanou sebevraždu lidé s „vážným, trvalým onemocněním s přetrvávajícími příznaky (...), jehož následky dotyčného trvale postihnou po celý život“. V obou případech „nemoc musí přivodit stav utrpení, který nelze u dotyčné osoby jinak odvrátit“.
Kterými konkrétními nemocemi musí žadatel trpět?
O odpovědi na tuto otázku rozhodují lékaři. Pokud například někdo trpí nevyléčitelnou rakovinou a zbývá mu jen pár týdnů života, pak zřejmě povolení získá. V případě těžkého astmatu nikoliv. V hraničních případech je ale každopádně rozhodnutí na lékařích.
Jaký je postup asistované sebevraždy?
Člověk, který se rozhodne podstoupit asistovanou sebevraždu, musí být od začátku informován a doprovázen minimálně dvěma lékaři, přičemž alespoň jeden z nich musí být odborníkem na paliativní péči. Lékaři musí upozornit na možnost psychoterapeutických diskusí a poradenství k prevenci sebevražd. Musí také potvrdit přítomnost onemocnění a schopnost člověka rozhodovat se. Poté musí být dodrženo období dvanácti týdnů, než může být vypracováno příslušné povolení k asistované sebevraždě.
Proč dvanáct týdnů?
Studie zabývající se sebevraždami, na které se odkazuje rakouský kabinet, označují právě období 12 týdnů jako dobu nezbytnou k překonání nejhorší fáze krize. Pro lidi, kterým zbývá jen pár týdnů života, platí zkrácená fáze v délce dvou týdnů. Jakmile lhůta uplyne, může žadatel sepsat „závěť“, tedy vlastně souhlas s asistovanou sebevraždou, u notáře nebo pacientského advokáta.
