Vladimir Putin přednesl na Valdajském fóru konaném v blízkosti Moskvy další ze svých projevů, které bývají označovány jako zásadní. Není však úplně zřejmé, o co se opírala očekávání. Projev „Svět po hegemonii: spravedlnost a bezpečnost pro všechny“ byl zcela standardní, tedy Putinsky standardní. A při jeho hodnocení nelze zapomínat na to, že Putin neříká věci proto, že jsou pravda, či proto, že si to myslí, ale především proto, aby publikum ovlivnil ve svůj prospěch. Nemá tak smysl hledat, v čem nemluvil Putin pravdu, ale spíše to, proč vlastně takto mluvil a čeho tím chce dosáhnout.
Čím byl projev na Valdajském fóru vlastně zajímavý? Prakticky jen tím, že Putin neřekl nic nového, co bychom od něj už dříve neslyšeli. Putin se všemožně snažil vykreslovat Rusko jako jedno ze současných center moci, důležitý pól, bez kterého není možné ustavit světový mír. Prakticky z každé věty vyzařovala snaha ukazovat, že je Rusko silný stát, který vlastně sankcemi ani válkou proti Ukrajině (v Putinově pojetí proti Západu) není nijak dotčený.
Putin tak tvrdil, že ztráty ukrajinské armády jsou oproti ruské v poměru sedm ku jedné, či že západní značky z Ruska raději neodcházejí, ale jen svoje odchody maskují a ve skutečnosti zůstávají. Rusko se podle něj již odrazilo ode dna a nyní se úspěšně adaptuje na novou realitu. Zvláště u prvního tvrzení přitom u Putina není úplně jasné, zda mu skutečně věří a má podobné zprávy, či se jedná o manipulaci cílenou z jeho strany. Ať tak či onak, význam zprávy ve stylu „jsme tak silní, že s námi dříve či později budete muset jednat“ byl zřejmý. Zcela zapadá do předchozích tezí o spravedlivé válce, která skončí buď ruským vítězstvím, nebo koncem Ruska jako takovým.
