Z prodloužení provozu třech jaderných elektráren v Německu se místo odborného sporu stává spor politický. V krajním případě by dokonce mohl vést i k pádu vlády. Odborníci přitom upozorňují, že skutečný vliv prodloužení provozu třech německých „jaderek“ do 15. dubna je mnohem menší, než si někteří politici představují.
Protože se vládní koalice, tvořená v Německu sociálními demokraty, Zelenými a liberální FDP, nemohla shodnout na tom, jak oddálit plánovaný konec jaderné energetiky v zemi, rozhodl kancléř Olaf Scholz direktivně. Využil svého ústavního práva, takzvaného „machtwort“ (slova moci) a nařídil příslušným ministrům, aby připravili právní základ pro prodloužení provozu jaderných elektráren Isar 2, Neckarwestheim 2 a Emsland do 15. dubna 2023.
Původně měly být tyto tři poslední jaderné elektrárny v Německu odstaveny už koncem letošního roku, obava z nedostatku energie kvůli válce na Ukrajině a energetické krize však donutila politiky takzvaný „atomausstieg“ přehodnotit.
Scholzovo „machtwort“ by mělo být jakýmsi kompromisem mezi požadavky FDP, která žádala prodloužení provozu elektráren až do roku 2024, a Zelených, kteří se sami mezi sebou nemohli shodnout, zda vůbec provoz prodlužovat. Ani kancléřovo „slovo moci“ však ještě není definitivním potvrzením, že tři poslední jaderné elektrárny v zemi ukončí provoz až v dubnu příštího roku. Toto rozhodnutí bude muset na začátku listopadu stvrdit parlament.
A právě na jeho půdě se očekává velká právní a politická bitva, která může mít vážné důsledky pro celou německou politiku. Vůbec totiž není jisté, a týká se to především Zelených, zda budou pro vládní návrh hlasovat i všichni vládní poslanci.
