Zdá se, že v Rusku existují dva druhy politických osobností: tiché a hlučné. Zatímco máme tendenci se zabývat těmi hlučnými, to jest těmi, jež takřka denně plní titulky novin explozivními výroky, v Rusku obvykle záleží na těch druhých. Jedním příkladem, o kterém jsme na těchto stránkách již psali, je bývalý prezident Medveděv, který svými fantasmagorickými výroky halí vlastní irelevanci v systému.
Další takovou ilustrací je příklad Jevgenije Prigožina, jemuž mnohá média kvůli jeho velmi výrazným veřejným projevům přisuzují mnohem větší relevanci, než jakou v systému má. Jak jsme psali už dříve, Prigožin je v Moskvě outsiderem se spoustou nepřátel a jako takový musí být na prvním místě užitečný a až následně může očekávat podíl, ovšem nikoliv na moci, ale na alokované části „výtěžku z eráru“.
Náplň do masomlýnku měrou užitečnosti
Prigožinova užitečnost má dvě hlavní složky. Tou první je užitečnost na frontě samotné, kam zakladatel wagnerovců dodává těla do masomlýnku ruských ofenzivních snah. Tou druhou je pozice kladiva na elity jako prostředku k vytváření tlaku na ostatní hráče v systému, aby se snažili v maximální míře plnit přání carského dvora. Bitva o Bachmut byla místem, kde se obě Prigožinovy funkce protínaly a kde se často projevovala řevnivost a místy až nenávist mezi wagnerovci a vojáky, ze které Prigožin dělal četná divadelní představení, během kterých ostře kritizoval náčelníka generálního štábu Gerasimova, ministra obrany Šojgua, ruskou byrokracii a neschopnost armády.
Vrcholem těchto neshod byly stížnosti na nedostatek dělostřelecké munice. Prigožin opakovaně tvrdil, že wagnerovci dostávali minimální nebo žádné příděly oproti armádě, to ale popírali ruští vojenští blogeři; patrně se jednalo o redukci dodávek s ohledem na tenčící se skladové zásoby a nadcházející ukrajinskou ofenzivu.
Třešničkou na dortu se stalo nyní slavné video z minulého měsíce, kde Prigožin stojí před hromadou mrtvol vlastních mužů a sprostě spílá dvojici Gerasimov – Šojgu, aby následně pohrozil stažením z Bachmutu, pokud nedostane požadovanou podporu. Evidentně se jednalo o pokus přimět carský dvůr, aby zasáhl v jeho prospěch, protože Prigožin evidentně nemá v systému takové postavení, aby věc mohl vyřešit osobním telefonátem, což nám napovídá mnohé o jeho skutečném statusu.
