Další miliardou eur se rozhodla tento týden německá vláda podpořit přechod německého autoprůmyslu na výrobu ekologičtějších vozidel. Obrovské sumy peněz, kterými Němci v době klimatické krize dotují místní autoprůmysl, však svědčí o jediném. Buď si z nás s deklarovanou snahou o záchranu klimatu někdo dělá otevřeně legraci, nebo jsme svědky naprosto šíleného klimatického pokrytectví.
Jedna věc je totiž jistá. Žádné ekologické, natož klimaticky neutrální osobní auto neexistuje. Nejde totiž jen o to, jaký pohon vozidlo používá, zda jezdí na benzín, elektřinu nebo vodík. Množství emisí, které auto vypouští přímo při jízdě, představuje jen malou část obrovské ekologické stopy, kterou po sobě zanechává.
Kvůli výrobě aut se na celém světě musí za cenu rozsáhlých ekologických škod těžit miliony tun nejrůznějších surovin, včetně vzácných kovů. A tento problém žádná případná elektromobilita nevyřeší, právě naopak. Ještě se kvůli materiálové náročnosti baterií zvýší.
I kdybychom ale čistě teoreticky připustili, že němečtí či jiní inženýři dokáží v budoucnu vyrábět celodřevěná auta, jezdící na vývar z pampelišek, stejně se nebude jednat o klimaticky neutrální vozidla. Ekologická náročnost automobilů, zejména těch osobních, totiž spočívá v tom, že zdaleka nespotřebovávají jen pohonné hmoty. Zároveň prostřednictvím silnic, dálnic a parkovišť „užírají“ stále větší kusy volné krajiny a zeleně. Dopravní stavby, určené pro automobilový provoz, jsou přímo či nepřímo zodpovědné za miliony tun emisí. A opět: Žádná elektromobilita ani vodíkomobilita na tom nic nezmění.
Osobní auto je největším klimatickým hříšníkem na zeměkouli.
Osobní auto, ať se to totiž někomu líbí, nebo ne, je totiž tím největším klimatickým hříšníkem na zeměkouli. A to nejen z hlediska emisí, ale i prostoru, který si na planetě nárokuje. Zároveň je ale i tím nejlepším symbolem toho, proti čemuž zachránci klimatu prvoplánově bojují, tedy přebujelému a na první pohled zbytnému konzumu. Stamiliony lidí na celém světě usedají každý den sami do auta, aby urazili vzdálenost, kterou by snadno (a jen s mírným zpožděním) zvládli i pěšky, natož na kole. Vyrábějí se auta „do města“, auta na „nákup“, z osobních aut se stal „fetiš“, považovaný mnoha lidmi za stejně nutnou civilizační vymoženost jakou je třeba voda z kohoutku.
