Snad žádné jiné slovo dnes v německých médiích nerezonuje tak silně jako „deindustrializace“. Podle odborníků totiž opravdu reálně hrozí, že Německo přijde o svou pověst průmyslové velmoci a místo motoru evropské ekonomiky se stane její brzdou. Blíží se konec německého hospodářského zázraku? A co by to znamenalo pro Česko? I když se názory na ekonomickou budoucnost Německa (a tedy i celé EU) liší, v jedné věci se odborníci vzácně shodují. Pokud si chtějí vyspělé země a zejména Německo udržet svou hospodářskou prosperitu, musejí méně „obchodovat“ a více se soustředit na obnovu svého vlastního průmyslu.
Deindustrializace se každopádně stává v Německu pomalu, ale jistě tématem číslo jedna. Vyjadřují se k ní ekonomové, zástupci různých průmyslových svazů i podniků, filozofové i politici. Denně se na toto téma objevují desítky článků, důkazem může být například rámcový souhrn těch nejdůležitějších na stránkách think-tanku Akademie Bergstrasse.
Důvod je přitom jednoduchý. Řada průmyslových výrobců zejména v chemickém a automobilovém průmyslu omezuje výrobu, ohlašuje konec nebo už rovnou vstoupila do insolvence. A to s tím, že začátkem příštího roku může být ještě hůře.
Na první pohled to přitom vypadá, že na vině je konflikt na Ukrajině a s ním spojený nárůst cen energií, který je (zejména v případě chemického průmyslu) pro mnoho výrobců smrtící. To je ale jen půl pravdy.
Důsledky ruské agrese a s ní spojených sankcí podle mnoha odborníků jen naplno odhalily, že německá ekonomika, považovaná za hlavní motor Evropské unie, je obrem na hliněných nohách. A to hned z několika důvodů. Tím hlavním je (pro někoho možná překvapivě) provázanost německé ekonomiky se zahraničím, a tedy i závislost na tom, co se v zahraničí bude dít. Německo už dávno přestalo být v pravém slova smyslu průmyslovou velmocí, zato se ale stalo velmocí obchodní. A jakmile se zahraniční obchod zadrhne, zadrhne se i celá německá ekonomika.
