Fakt, že je debata o budoucnosti světové energetiky plná paradoxů, dokazuje středeční podpis smlouvy mezi německo-kanadskou společností Dual Fluid Energy a vládou africké Rwandy. Němečtí výzkumníci se pokusí na území státu Rwanda experimentálně ověřit funkčnost zcela nového typu jaderného reaktoru, s nímž je v samotném Německu „vyhnali“. Země se totiž rozhodla od jaderné energetiky zcela odstoupit. A tak se patent, který může být údajně cestou k výrobě levné a čisté energie, bude místo Německa zkoušet v Africe.
O podpisu memoranda mezi rwandskou vládou a společností Dual Fluid Energy informovala řada evropských i afrických médií.
Rwanda má podle dohody poskytnout místo a infrastrukturu pro projekt výstavby experimentálního reaktoru s dvojitou kapalinou (dual fluid reactor), s údajně netušenými možnostmi pro budoucnost světové energetiky.
Tento malý modulární reaktor je založen na principu využívání tekoucího, nikoliv pevného jaderného paliva, tedy jde o podobný princip, jaký se začíná experimentálně zkoušet v Číně. Psali jsem o tom ZDE.
V čínském případě ale jde ale o solno-thoriový reaktor, kde teplo odvádí fluoridová sůl. Projekt reaktoru s dvojitou kapalinou počítá (velmi laicky řečeno) se dvěma okruhy (smyčkami) – v jednom by mělo proudit kapalné palivo a ve druhém „chladivo“ v podobě tekutého olova. Zařízení by tak mělo kombinovat výhody reaktorů s roztavenou solí a reaktorů chlazených kovem.
Pokud by se podařilo tuto technologii úspěšně dovést do praxe, znamenalo by to údajně nejen bezpečnější, ale také mnohem účinnější způsob využívání jaderné energie, než jaký nabízejí dnešní atomové elektrárny. A navíc by prakticky odpadl problém s dlouhodobým skladováním vyhořelého jaderného paliva. Odpad ze „solných“ reaktorů se totiž rozpadá na stabilní (neradioaktivní prvky) už po 300 až 500 letech, zatímco u současných vyhořelých palivových článků je doba rozpadu řádově delší.
