V Německu sílí tlak na takovou úpravu německého pravopisu, která by lépe zohlednila rovnost pohlaví, včetně pohlaví třetího. Celá řada institucí, médií i firem ve snaze zajistit genderovou vyváženost vkládá do slov různá lomítka, pomlčky, podtržítka a hvězdičky, aby jazyk údajně nikoho neurážel. A děje se tak i přesto, že s tím většina Němců nesouhlasí.
Debata o genderové vyváženosti jazyka není v Evropě nová. Jejím cílem vždy bylo upozornit na to, že většina evropských jazyků v běžné komunikaci i názvosloví častěji využívá mužský prvek a upozaďuje ten ženský. A to údajně přispívá k pocitu, že je jedno pohlaví nadřazeno nad druhé.
I v Česku politici hovoří spíše o voličích než o voličkách, média píší o zásahu policistů (a nikoliv policistek), ministr školství mluví o zvýšení platů učitelů, i když ve školství pracuje drtivá většina učitelek. A to by se podle mnoha (nejen) genderových aktivistů a aktivistek mělo změnit. Jenže jak?
Ačkoli i mnozí jazykovědci připomínají, že jazyk byl měl reagovat na změny ve společnosti (také to tak vždy bylo), současná debata o podřízení mluveného a psaného projevu rovnosti pohlaví je přece jen složitější. Důkazem je právě současný „boj“ o podobu němčiny. Zpozornět by při ní ale měli zřejmě i Češi. S největší pravděpodobností se totiž v rámci celkové liberalizace evropské společnosti dotkne i jich.
A o co jde? Ačkoliv hledání způsobu, jak zajistit jazykovou vyváženost jazyka je složité už u dvou pohlaví, Němci si to ještě zkomplikovali tím, že v roce 2018 uzákonili existenci pohlaví třetího. Jedná se o osoby, které se necítí být ani ženou, ani mužem, což jako medicínskou kategorii osobnosti člověka obyčejně uznávají sexuologové. Jenže jak tuhle skutečnost zohlednit v jazyce?
