Žádný jiný prezident USA s výjimkou Richarda Nixona, jenž v létě 1974 rezignoval kvůli aféře Watergate, toho nemusel vytrpět tolik jako on. Navíc v důsledku skandálu, který byl, viděno dnešníma očima, takřka úplně banální. Poté, co tento problém všem nepřátelům navzdory, ustál a dovedl své prezidentství do konce, se stal pro většinu Američanů ctihodným, bez ohledu na věk stále charismatickým státníkem na penzi. Kamkoli tento bývalý prezident přijde, okamžitě na sebe strhne veškerou pozornost. Dnes slaví pětasedmdesát let. Bill Clinton, 42. šéf Bílého domu a vůdce první světové velmoci v letech 1993–2001.
Je to tak trochu jako příběh z pohádky, mezi americkými prezidenty ale není zdaleka jediný. Budoucí prezident USA se narodil – obecně vzato – do ve většině ohledů šťastné, poválečné doby, 19. srpna 1946, takže se v roce 1993 stal první hlavou státu, jež přišla na svět až po druhé světové válce. Nepochází však z New Yorku, Bostonu, Los Angeles nebo z některého z dalších amerických velkoměst, nabízejících nadaným dětem „neomezené možnosti“. Je z arkansaského zapadákova Hope a narodí se jako William Jefferson Blythe III. tři měsíce po smrti svého otce. Výchova prarodičů, matky Virginie a jejího druhého manžela, alkoholika Rogera Clintona Sr. (jehož jméno později přijal), byla, eufemisticky řečeno, dosti svérázná, což se na chlapci nemohlo nepodepsat. Vědomí, že v životě nedostane nic zadarmo, jej ale současně zocelilo a utvrdilo jej v tom, že, chce-li uspět, bude muset tvrdě pracovat.
Za studií, stále ještě v Arkansasu, na ničím výjimečné Hot Springs (World Class) High School, prodělal roku 1963, jak později napsal v memoárech, hned dvojí „osudovou zkušenost“: návštěvu u prezidenta Johna F. Kennedyho v Bílém domě (coby člen delegace chlapecké organizace Boys Nation) a slavný projev Martina Luthera Kinga Jr. „Mám sen“ (I Have a Dream), který viděl v televizi. Právě tehdy se v něm zrodil budoucí politik. Na Georgetown University ve Washingtonu, na oxfordské University College (kam mohl odjet díky velkorysému stipendiu) i na prestižní Yale University, kde získal titul doktora práv, byl již protřelým studentským „Political Animal“, vášnivě odsuzujícím – mimo jiné – americkou účast ve vietnamské válce. Seznámení s budoucí manželkou Hillary Rodhamovou, ctižádostivou studentskou aktivistkou, jež byla politikou posedlá ještě více než on (což bylo vskutku co říct), jej v jeho životním směřování jen utvrdilo.
Překážky na cestě k úspěchu
V následujících letech bylo o Clintonových (ke sňatku došlo v roce 1975, k narození dcery Chelsea v roce 1980), hlavně o Billovi, stále více slyšet, zejména poté, co se stal roku 1978 bez větších zkušeností guvernérem rodného Arkansasu a zároveň nejmladším úřadujícím guvernérem v celé zemi. Na tom, že byl pokládán za neobyčejný politický talent, nic nezměnila ani porážka v guvernérských volbách v roce 1980. Mimo jiné proto, že se o dva roky později do guvernérského křesla v Little Rocku vrátil a v následujících deseti letech se zasloužil o pozvednutí ekonomiky chudého státu, o zlepšení tamního školství a řady dalších úspěchů. Takzvaná whitewaterská aféra (Whitewater Controversy; nezákonné manipulace s realitami), do níž se s manželkou zapletl a historky o neovladatelném sexuálním (mimomanželském) apetitu Billově pověsti sice škodily, v cestě nahoru jej ale zastavit nedokázaly.
