Výrok ruského ministra zahraničí Lavrova o židovských kořenech Adolfa Hitlera vyvolal odpor v řadě zahraničních zemí, Izrael kvůli němu žádá od Ruska omluvu. Kde se ale vlastně vůbec vzaly spekulace o tom, že nacistický tyran, zodpovědný za smrt desítek milionů Židů, měl v sobě sám „židovskou krev“? Letitá snaha prokázat Hitlerovi židovský původ se odehrává hned v několika různých rovinách, velkou roli v nich hraje i Česko.
Sergej Lavrov v rozhovoru pro italskou televizi prohlásil, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má v sobě stejně jako Hitler židovskou krev a že „největší antisemité“ jsou Židé. Izraelský ministr zahraničí Jair Lapid v reakci na to označil Lavrovovy výroky za „neodpustitelné“, protože je to podle něj totéž jako říci, že Židé zabíjeli sami sebe. Za systematické vyhlazování židovské národa jsou přitom zodpovědní výhradně nacisté.
I když ale Lavrov v kontextu války na Ukrajině vyvolal svým výrokem řadu nesouhlasných komentářů a odpor Izraele, snaha přisoudit Hitlerovi židovský původ nepředstavuje vůbec nic nového, právě naopak. Z různých pohnutek a s různými záměry se o totéž pokoušela řada historiků a publicistů už před druhou světovou válkou, po válce pak spekulace o Hitlerově skutečném původu ještě zesílily.
Velkou „zásluhu“ na těchto spekulacích má především Hitlerův bývalý důvěrník a právník Hans Frank, popravený jako válečný zločinec v roce 1946. Zatímco čekal na popravu, sepsal ve vězení paměti s názvem „Tváří v tvář šibenici“, vydané až sedm let po jeho smrti se „šokujícím sdělením“. Podle Franka měl Hitler židovského dědečka a byl tehdy podle nacistických norimberských zákonů „čtvrtinovým“ Židem.
A jak na to Frank přišel? Celý „Frankův příběh“ se podobně jako jiné příběhy o Hitlerově nejasném původu točí především kolem faktu, že Hitlerův otec Alois byl nemanželským dítětem s „otcem neznámým“. Původně se jmenoval po matce Schicklgruber.
Změna jména
Ke jménu Hitler přišel až poté, co se jeho matka provdala za Johanna Georga Hiedlera. A když Hiedler zemřel, jméno jeho nevlastní syna bylo na žádost matky v rodném listě změněno na Alois Hitler. Proč se z Aloise stal Hitler a nikoliv Hiedler dodnes není úplně jasné, mohlo ale jít například jen o obyčejnou chybu v zápise.
Každopádně tou hlavní záhadou, kolem které se točí většina spekulací o rodinných kořenech pozdějšího masového vraha, zůstává otázka, kdo byl skutečným Hitlerovým biologickým dědečkem z otcovy strany. A tady Frank přichází s tvrzením, že tím neznámým mužem, s kterým otěhotněla Hitlerova babička Marie Anna Schicklgruberová, byl židovský mladík.
Jak k tomuto závěru bývalý Hitlerův právník dospěl? O rozbor svého rodinného původu ho údajně požádal sám Hitler na základě obav z možného vydírání. A Frank pak při práci na tomto zadání objevil korespondenci z roku 1836, která dokazovala, že Hitlerova babička Marie měla ve Štýrském Hradci krátký poměr s devatenáctiletým synem muže, u kterého sloužila jako pomocnice v domácnosti. A právě z toho vztahu byl počat Hitlerův otec Alois.
Zaměstnavatel Hitlerovy babičky se jmenoval Frankenberger a byl to údajně Žid. Aby se vyhnul skandálu s odhalením poměru svého syna s mnohem starší pomocnicí v domácnosti, zavázal se platit na nemanželské dítě až do jeho 14 let výživné. Tenhle fakt se podle Franka objevil v korespondenci, kterou Frank našel a která tak měla dokazovat, že nacistický vůdce Adolf Hitler je z otcovy strany takzvaným „čtvrtinovým Židem“. Tato skutečnost ale musela být, jak uvedl Frank, pečlivě utajena.
