V roce 1968, „nejšílenějším roce amerických moderních dějin“, kdy byli zavražděni Martin Luther King, Jr. a Robert Kennedy, v řadě ohledů vrcholily protesty proti vietnamské válce. Zprávy o zvěrstvu, které američtí vojáci spáchali v polovině března toho roku ve vesnici Mÿ Lai, sice pohled na konflikt nezměnily, i když se to občas píše, daly ale odporu vůči válce novou dynamiku a nový rozměr.
Na konci šedesátých let už byla vietnamská válka, jak se konfliktu v Indočíně ve Spojených státech říkalo, všechno, jenom ne populární. Zatímco první američtí vojáci odplouvali a odlétali do daleké džungle nezřídka s gloriolou hrdinů a bojovníků proti rozpínavosti světového komunismu, mnozí jejich nástupci se snažili rukování za každou cenu vyhnout, jako například budoucí prezident USA Bill Clinton.
Jak jsme si již řekli v předchozích částech seriálu, na konci roku 1967 začali vojáci Vietnamské lidové armády (People᾿s Army ov Vietnam; PAVN) a Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu (Vietkong) po čase znovu přebírat vojenskou iniciativu. Následující ofenzíva Tet (název vietnamského lunárního nového roku, největší svátek v zemi), která začala 31. ledna 1968 a která proslula neobyčejnou brutalitou komunistických bojůvek a jednotek proti civilistům – ženám, dětem a mnichům z četných klášterů, fakticky neuspěla a mnozí američtí i nezávislí odborníci mluvili dokonce o fiasku, z politického, a hlavně z propagandistického hlediska byla pro Hanoj téměř triumfem. Američané, politikové i vojáci, propadali naopak stále větší frustraci a pocitům beznaděje, že daleko od domova umírají naprosto zbytečně.
A právě v této situaci, v této atmosféře „ohňostroje marnosti“, došlo – z americké strany – k nejstrašlivější a nejpolitováníhodnější události, k tzv. masakru v Mÿ Lai. Co, jak a proč k němu došlo?
Jednou z oblastí, v nichž docházelo k nejtvrdším střetům mezi Američany a Severovietnamci, byla provincie Quang Ngai, ve které se nacházely zbytky 48. praporu Vietkongu. Zničením nepřítele byla pověřena 23. pěší divize Americal (23 Infant Division Americal; ustavena v květnu 1942 v Tichomoří ze tří praporů Národní gardy v Kaledonii; z toho ostatně pochází i její název – Americal Division, tj. American a Caledonian), konkrétně rota C 1. pěšího pluku její 11. brigády. Její součástí byla i jednotka, jíž velel podplukovník Barker (Task Force Baker či TF Barker) a která od svého zformování v lednu 1968 utrpěla v oblasti Song My těžké ztráty. Ty byly o to citelnější, že rotu z většiny netvořili ostřílení „vietnamští veteráni“, nýbrž vojáci mladší dvaceti let. Jejich sílící pocity ohrožení a obavy o přežití byly jednou z hlavních příčin toho, co se v Mÿ Lai stalo.
V souvislosti s masakrem je třeba hned v úvodu zmínit několik jmen, na prvním místě velitele výše zmíněné 11. brigády plukovníka Orana Kennetha Hendersona (1920–1998), který ji převzal 11. března 1968 a jenž, jak se zdá, vybízel své podřízené k co nejtvrdšímu postupu proti nepřátelům včetně civilistů, pokud by se prokázalo jejich spojení s jednotkami Vietkongu. Již zmíněný podplukovník Frank Akeley Barker (1928–1968) byl se svým nadřízeným zajedno, i on měl za to, že je třeba nepřítele „za všech okolností a za každou cenu zlikvidovat“, stejně jako všechny objekty, předměty (včetně civilních) atd., jež by mu mohly jakkoli pomoci. Ani jeden z velitelů, čímž poněkud předbíhám, nebyl za nepřímý podíl na masakru, o němž bude řeč za okamžik, potrestán; prvního zprostil v prosinci 1971 všech obvinění vojenský soud, druhý zemřel dříve, než vyšetřování začalo.
