Není to od Prahy daleko, necelých šest set kilometrů, a není to ještě tudíž žádná „balkánská divočina“, naopak. Však jej také turisté znají nejen jako Maribor, ale i jako Marburg an der Drau, což jasně vypovídá o příslušnosti tohoto půvabného univerzitního města ke „starému Rakousku“, k habsburské podunajské monarchii, jejíchž součástí byla dlouhá staletí i naše země. Kadeřnictví kousek od hlavního náměstí se tu nicméně jmenuje Brigadir a kino Udarnik, takže, jakkoli se to na první pohled nezdá, jsme už, historicky i mentálně, na Balkáně, třebaže na jeho severozápadní výspě. Město se zkrátka nachází „na rozhraní dvou světů“ a atmosféra, která v něm panuje, tomu odpovídá.
Starší dějiny…
Nejprve trocha starších a poté moderních dějin. Ponecháme-li stranou prehistorické časy, v římské době bylo území, kde se nachází dnešní Maribor, součástí provincie Noricum, což bylo, jak říkají encyklopedie, někdejší keltské království (Regnum Noricum), „federace“ třinácti keltských a ilyrských kmenů, zahrnující části území dnešního Bavorska, Rakouska a Slovinska. Po pádu Západořímské říše oblast osídlili Slované, následně byla, pravděpodobně, jižní periferií tzv. Sámovy říše a v polovině 9. století se stala součástí říše Franků. První zmínky o místním trhu poblíž opevněného hradu pocházejí z počátku 13. století, konkrétně z roku 1204, v roce 1254 pak Maribor, jehož první dochované jméno znělo s odkazem na tamní pevnost Marchburg, získal městské privilegium.
Od druhé poloviny 13. století procházelo město poměrně dynamickým rozvojem, přičemž se úspěšně bránilo četným dobyvatelům: Nepodařilo se je dobýt, například, ani uherskému králi Matyáši Korvínovi (na počátku osmdesátých let 15. století), a to byl nějaký vojevůdce, ani vojákům osmanského sultána Sulejmana Nádherného či Velkolepého (na počátku třicátých let 16. století) a jeho velkovezíra (prvního ministra a velitele armády) Ibrahima Paši, což mělo značnou vypovídací hodnotu. Zejména schopnost odolat Turkům, jejichž armáda čítala podle některých pramenů bezmála sto tisíc vojáků, se v tom nejlepším slova smyslu „propsala“ silně do dějin města, o čemž svědčí fakt, že si ji připomíná i dnes, na počátku 21. století.
V 17. století Maribor silně zasáhlo několik velkých požárů (1601, 1645, 1648 a poté 1700) a také morové epidemie (1646, 1664 a 1680), což mělo za následek četné přestavby (a tedy příležitost k „modernizaci“) města, ale i značný, byť pouze dočasný úbytek obyvatelstva. Mimochodem, boj proti zkázonosným epidemiím dodnes připomíná barokní morový sloup na Hlavním náměstí (Glavni trg) před městskou radnicí. Ten původní, pocházející z roku 1681, nicméně v roce 1743 nahradil sloup nový, jehož autorem byl sochař z německého Wiesensteigu Joseph Straub (1712–1756), jenž se v Mariboru usadil a oženil a vytvořil pro něj své zřejmě nejznámější dílo.
