Západ se silné závislosti na ruských jaderných technologiích a materiálech podle expertů nezbaví ani poté, co by se teoreticky odstřihl od dodávek ruského paliva. Rusko totiž není v Evropě dominantním hráčem jen v oblasti vývoje jaderných technologií, ale i likvidace atomových elektráren. A vystrnadit ruské firmy z mnohamiliardové byznysu s likvidací vysloužilých reaktorů bude údajně možná ještě složitější než deklarovaná náhrada ruského paliva.
Jedna věc je jistá už dnes - zatímco některé evropské země, včetně Česka, deklarují obnovu svého jaderného programu a stavby nových reaktorů, blíží se zároveň doba hromadné likvidace atomových elektráren, postavených v Evropě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. A k tomu se navíc přidávají reaktory, odstavené v Německu jako důsledek vládního rozhodnutí o konci německé jaderné energetiky.
Protože ale jadernou elektrárnu nelze jen tak zbourat a suť odvézt na skládku, představuje postupná likvidace mnoha evropských reaktorů mnohamiliardový byznys a příležitost na dlouholeté kontrakty pro ty, kdo se na tuto likvidaci specializují. Agentura Bloomberg nedávno uvedla, že jen v příštích několika letech by se mělo jednat o zakázky ve výši kolem 115 miliard EUR (2,7 bilionu korun) a to je jen začátek.
Problém ovšem zůstává v tom, že v případě likvidace odstavených jaderných zařízení se jedná o úzce specializovaný byznys. Bezpečné „vyříznutí srdce“ jaderné elektrárny za pomoci robotů se často přirovnává k chirurgickému zákroku, který zvládne jen velmi málo specialistů. I ostatní kroky směrem k likvidaci reaktorů představují složitý technologický oříšek, kterému pochopitelně odpovídá i cena.
Kompletní zlikvidování odstavené jaderného bloku stojí zhruba třetinu toho, co stále jeho výstavba a spuštění. Operace trvá roky a dohlíží na ní lidé, většinou jaderní inženýři, kteří jsou ve svém oboru vysoce specializovaní a nelze je jednoduše nahradit.
