Populární rakouský kancléř Sebastian Kurz čelí obvinění, že si kupoval přízeň médií za státní peníze. Kdo by ale čekal, že je tahle aféra ve vyspělé rakouské demokracii zcela ojedinělá, hluboce by se zmýlil. I mnozí jiní rakouští politici, včetně kancléřů, byli podezřelí z uzavírání obchodu s médii v objemu desítek milionů eur. Tak proč má být za to potrestán jen Kurz? Pokud bude tato otázka spolehlivě zodpovězena, může se Rakousko probudit do velké politické kocoviny.
Kancléř Sebastian Kurz se stal pro své mládí a charisma miláčkem nejen rakouských médií, řadu příznivců má i v Česku. Poslední aféra, která může mladému kancléři takzvaně zlomit vaz, ale vypovídá o tom, že ani u tak charismatického politika není popularita úplně zadarmo. A cesty k jejímu získání jsou „nevyzpytatelné“.
Kurz je policií obviněn z toho, že s pomocí svých přátel a známých zosnoval jakýsi „ďábelský plán“ nástupu k moci, za který by se nemuseli stydět ani někteří revolucionáři v minulém století. Ještě když byl v roce 2016 nejmladším rakouským ministrem zahraničí, měl se domluvit na vzájemně výhodné spolupráci s majiteli vlivného vydavatelství Mediengruppe Österreich.
V rámci jakési zamotané konstrukce o něm měly noviny tohoto vydavatele (zejména bezplatný deník Österreich) referovat převážně v pozitivním duchu a naopak očerňovat jeho politické soupeře, včetně těch vnitrostranických. Zároveň se v novinách údajně objevovaly zfalšované průzkumy veřejného mínění. Zadarmo to ale nebylo. Kurzův osobní přítel a důvěrník Thomas Schmid, který byl v té době generálním sekretářem ministerstva financí a krátce poté i šéfem státního holdingu ÖBAG, měl zařídit, aby do Mediengruppe Österreich proudily miliony eur v rámci mediální a propagační spolupráce. A to se skutečně stalo.
