Velmi vyhrocenou diskusi vzbuzuje v současné době v Německu nákup některých německých firem ze strany čínských společností. Vedle části hamburského přístavu by totiž měli Číňané koupit i významného německého výrobce čipů. Mnozí Němci se proto bojí, aby energetickou závislost na Rusku nevystřídala ještě větší závislost na Číně. Celý spor má však ještě hlubší pozadí. Podle některých ekonomů představuje současná čínská expanze do Evropy konec roky pěstované iluze o tom, že čím více bude Evropa s Čínou obchodovat, tím bude Čína jako země „kultivovanější“ a svobodnější. Zatím je tomu ale právě naopak. Nárůst obchodu s Německem a EU v Číně údajně jen posílil totalitní a velmocenské tendence, nebezpečné jak pro Evropu, tak pro celý svět.
Představa o tom, že spolupráce a rostoucí obchodní výměna mezi Evropou a Čínou povede k liberalizaci čínské společnosti, byla pro mnohé evropské politiky, včetně těch českých, dlouho základním argumentem pro rozvoj této výměny. Jinými slovy: čím budou Číňané bohatší a země více obchodně provázaná se Západem, tím více se budou v Číně dodržovat lidská práva a sílit tendence k demokracii.
Jenže jak se ukazuje během současné ekonomické a energetické krize, více bohatství a užší obchodní vztahy s EU neudělaly z Číny „hodnější velmoc“. To byla jen taková „chtěná iluze“ některých evropských politiků. Stal se pravý opak.
Bohatší Čína využila své rostoucí ekonomické síly k tomu, že se stala ještě více „totalitní“ a ještě více „agresivní“. A důkazem toho je i současná diskuse kolem převzetí některých významných německých firem čínskými společnostmi.
