Spojené státy šedesátých let minulého století, to zdaleka nebyla jenom válka ve Vietnamu, boj o rasovou desegregaci a o lepší, spravedlivější společnost, beatnici, hippies, Woodstock a Bezstarostná jízda, nýbrž také spory mezi majiteli velkých firem, velkými zaměstnavateli a odbory, zastupujícími hlavně manuálně pracující – a bezprecedentní růst nejen jejich vlivu, ale i politické moci.
V neposlední řadě pak k této dekádě patřil rovněž organizovaný zločin, spojený nezřídka právě s odbory, který se navzdory vládnímu úsilí nepodařilo zdaleka vymýtit; i na tomto krajně nebezpečném poli se odehrával jeden ze soubojů o budoucí duši Ameriky. Pro řadu občanů USA, ať už současníků či historiků, se v šedesátých letech a na počátku sedmdesátých let stalo v souvislosti těmito fenomény příznačným jméno Jimmy Hoffa. A právě o něm bude dnešní díl našeho seriálu.
Občas, když si čtu o moderních dějinách Ameriky, o jejích zajímavých osobnostech, napadne mě, narazím-li na jeho životní osudy, co se asi tak Jamesi Riddleovi „Jimmymu“ Hoffovi (1913–1975/1982, kdy byl oficiálně prohlášen za mrtvého), jak znělo celé jméno legendárního odborářského předáka, prezidenta organizace Teamsters (celým názvem International Brotherhood of Teamsters; IBT), mihlo hlavou, než jej, pravděpodobně 30. července 1975, mafiánský vrah (jeden se později ke svému údajnému činu přiznal) či mafiánští vrahové střelil či střelili do hlavy nebo do srdce, zda měl vůbec na nějaké bleskurychlé ohlédnutí za svým životem čas.
Zda si přitom vybavil obraz svých rodičů, otce německého původu, který zemřel, když bylo Jimmymu pouhých sedm let, či matky, která pocházela pro změnu z Irska, zda si vzpomněl na divoký Detroit, kam se rodina přestěhovala v roce 1924 a kde prožil léta dospívání, která nebyla nijak snadná, protože už od čtrnácti let začal naplno pracovat, aby přispěl do neustále nedostatečného rodinného rozpočtu…
Anebo zda si těsně před smrtí vzpomněl na svoji celoživotní lásku Josefínu (Josephine Poszywakovou), americkou Polku, která pracovala v prádelně, se kterou se seznámil během stávkové akce (to už pracoval pro odbory) na jaře 1937 v ohijském Bowling Greenu a kterou si vzal ještě v témže roce za ženu, nebo na svoje děti, dceru Barbaru Ann a syna Jamese, milovaného malého Jimmyho. Třeba nemyslel na nic z toho, ale na tvrdě odpracovaná léta svého vzestupu, na roky, které strávil ve vězení, anebo prostě jen zpocený hrůzou čekal, až „to“ přijde…
Jimmy Hoffa a jeho vzestup
Nic z toho, o čem jsem psal výše, se už nikdy nedozvíme, o Hoffových osudech toho ale víme dost. K odborům, které se staly jeho životem, se Jimmy přichomýtnul už jako teenager, když ho při práci v koloniálu přiváděl k zuřivosti mizerný plat. Mladý, silný, sebevědomý a výřečný kluk zaujal i starší spolupracovníky, kteří si rádi poslechli jeho názor a byli rádi, že bojuje za jejich zájmy, aniž si museli pálit prsty sami.
V roce 1932 Hoffu pozvalo vedení již zmíněných Teamsters do Detroitu. Jimmy nezaváhal ani vteřinu. Organizace, která jej zlanařila, měla v roce 1933, tedy na vrcholu Velké hospodářské krize (Great Depression), bezmála pětasedmdesát tisíc členů a na americké poměry velkou sílu. Mladý Hoffa byl, stejně jako další odborářští vůdci, v té době neúnavný a nezlomný a byla to právě jejich zásluha, že se hnutí dálkových řidičů náklaďáků dále rozrůstalo, sílilo a bylo čím dál lépe organizované.
Daň, kterou odborářští bossové za svůj úspěch platili, ale nebyla malá – museli totiž akceptovat fakt, že s nimi – v různých případech a za různých okolností – spolupracovali lidé zapojení do organizovaného zločinu. Navíc tomu tak bylo v míře, jež stále rostla, tak jako rostlo odborové hnutí samotné. Jimmy Hoffa nebyl žádný anděl, nýbrž tvrdý, nekompromisní vyjednavač a pragmatik, který dobře rozuměl tomu, že v životě je vždycky něco za něco, a rychle se naučil v takových poměrech chodit.
