Oslnivá, ale i v řadě ohledů rozporuplná Roaring Twenties (doslova „doba, která řvala“), o nichž na konci loňského roku vyšla na INFO.CZ moje knížka „Osudová dvacátá“, druhý díl neformální „americké trilogie“, se po letech znovu dočkala filmového zpracování. Teprve osmatřicetiletý Damien Chazelle, na jehož snímek La La Land (2016) se v únoru 2017 snesl „oscarový déšť“ včetně sošky za nejlepší režii, totiž v loňském roce natočil více než tříhodinovou ságu s názvem Babylon, která ukazuje Hollywood oněch let takový, jaký skutečně byl, jeho veškerý „lesk i bídu“, a navíc takovým způsobem, že to až místy bere dech.
Chazelle je sám o sobě nesmírně zajímavý chlapík. Oba jeho rodiče jsou univerzitní profesoři, tatínek navíc Francouz, díky čemuž jeho syn mluví skvěle francouzsky, a navíc je „načichlý“ kulturním evropanstvím, což dodává americkým (nejen) filmovým tvůrcům na nápaditosti a přitažlivosti. Již jeho filmový dlouhometrážní debut, hudební drama Whiplash z roku 2014, mělo velký úspěch, výše zmíněný muzikál La La Land pak získal rekordních čtrnáct nominací na Oscara, z toho šest úspěšných, včetně, jak už jsem rovněž řekl, ceny pro nejlepšího režiséra, ve dvaatřiceti letech se tak stal nejmladším ze všech, kteří ji kdy obdrželi. Cesta k dalším projektům, prakticky jakýmkoli, byla otevřená.
Zatímco snímek První člověk (The First Man; 2018) o americkém astronautovi Neilu Armstrongovi, prvním člověku na Měsíci, díru do světa, jakkoli byl po čertech poctivě natočený, neudělal, a ani to ostatně nebyl „prvoplánový hit“, s Babylonem mělo být a do jisté míry i je všechno jinak. Vlastně si při nejlepší vůli nevzpomínám na žádný jiný film, který by byl, pokud jde o „popis“ Hollywoodu druhé poloviny dvacátých a počátku třicátých let tak podrobný, důkladný i svým způsobem nemilosrdný. A hlavně tak vizuálně opulentní, bombastický, a v tomto smyslu fascinující. Samozřejmě, že jsem si při sledování Babylonu nemohl nevzpomenout na Den kobylek (The Day of the Locust; 1975) Johna Schlesingera či na Bartona Finka (Barton Fink; 1991) bratrů Coenových, byť se odehrávají o něco později (v roce 1939, respektive 1941), stejně jako na film L.A. – Přísně tajné (L.A. Confidential; 1997) Curtise Hansona, jenž je dokonce situován až do padesátých let, nebo na všechna filmová zpracování románů Raymonda Chandlera, žádný z nich se ale, pokud jde o formální stránku věci, nemůže Babylonu (vy)rovnat.
Příběh samotný není v ničem nový, ani mimořádně originální. Ambiciózní mladý muž, původem z Mexika, Manuel „Manny“ Torres, který pracuje jako „holka pro všechno“ pro filmové producenty, a později hlavně pro hvězdu jménem Jack Conrad, se snaží za každou cenu prosadit v „tom nejmagičtějším místě na světě“, tj. v Hollywoodu, přičemž se snaží pomáhat dívce, jež touží po tom samém, herečce známé jako Nellie LaRoy, jejíž sen ale skončí v troskách, podobně jako kariéra výše zmíněného Jacka Conrada. Manny samotný se na rozdíl od nich zachrání, když před gangstery, kteří jdou Nellie i jemu po krku, uteče do Mexika a v samotném závěru se po mnoha letech do Hollywoodu vrátí s rodinou jako jeden z mnoha návštěvníků slavných filmových studií, kde „kdysi pracoval“, jak říká příslušníkovi ochranky u vjezdu do studií…
