Svobodné a hanzovní město Hamburk (Freie und Hansestadt Hamburg) a také jedna ze tří městských spolkových zemí, v níž žijí bezmála dva miliony obyvatel, je druhou největší německou městskou aglomerací (po Berlínu a před Mnichovem) a zároveň místem, kde se psaly a stále píšou (nejen) německé dějiny. Narodili se tu budoucí spolkoví kancléři Helmut Schmidt a Angela Merkelová, politicky zde vyrostl současný šéf německé vlády Olaf Scholz a od osmdesátých let minulého století tu hraje v divadle (česko)slovenský herec Juraj Kukura. Současně je to největší německý přístav a pomyslná brána Spolkové republiky do světa.
Drsná a syrová, bohatá, půvabná a moderní, v mnoha ohledech neněmecká a kosmopolitní a dnes i zelená metropole na Labi, kde začínali The Beatles a do níž se, zamilujete-li si ji, musíte opakovaně vracet. Vím o tom své, dělám to už více než dvacet let.
Fakt je, že mě Hamburk fascinoval vždycky, sotva jsem začal vnímat, že existuje, tj. někdy od druhé poloviny sedmdesátých let 20. století. V čase, kdy jsem chodil na jičínskou „druhou devítiletku“ a kdy jsem, spíše asi v repríze než v premiéře, poprvé viděl „Loď do Hamburku“ (premiéra 1975) – devátý díl z dnešního pohledu bizarního propagandistického televizního seriálu o komunistickém policajtovi Janu Zemanovi („Třicet případů majora Zemana“).
Jakkoli se režisér Jiří Sequens (což byl, to jenom na okraj, vynikající filmař, viz například jeho „Atentát“, anebo seriál „Hříšní lidé města pražského“) a spol. snažili ze všech sil, aby ukázali Hamburk a jeho prostřednictvím celý Západ jako zkažený, dekadentní a nepřátelský, odnesl si dvanácti či třináctiletý kluk z televizního filmu, čistě instinktivně, úplně jiný dojem.
Velkoměsto na Labi (stejně jako celý svět na západ od našich hranic, svět za „železnou oponou“), toho kluka lákalo, vábilo a přitahovalo, jednak svou naprostou nedostupností, jednak svou „hříšností“ (tehdy ten kluk ještě neznal anglické slovíčko „dirty“), zjevným bohatstvím a již zmíněnou otevřeností do světa.
Vzhledem k tomu, že jej už tehdy fascinovaly všechny ty obrovské lodě, všechny ty mamutí kontejnery, všechen ten mumraj v obrovském přístavu, tak si všemožně a vzhledem k době složitě hledal, co znamenají „tajuplné“ zkratky jako HAPAG (Hamburg-Amerikanische-Packetfahrt-Aktien-Gesellschaft), předchůdce dnešní firmy Hapag–Lloyd, a jen o málo později už se snažil studovat jeho dějiny. I proto, i kvůli Hamburku, se nakonec stal, mimo jiné, historikem…
