Evropská komise připravuje návrh pravidel, která by měla zamezit takzvanému „greenwashingu“, tedy lživým nebo zavádějícím informacím o ekologičnosti určitých výrobků a služeb. Napříště by tak už nebylo možné, aby se firma chlubila například klimaticky neutrální výrobou, a přitom své tvrzení nebyla schopna věrohodně prokázat. Problém je ale v tom, že podle některých odborníků mlží a lžou o účincích navrhovaných opatření na záchranu klimatu i vlády a vedení EU. A pokud by EU pravidla proti „greenwashingu“ přijala, mohla by tím spustit lavinu žalob sama na sebe.
Deklarovaná snaha Evropské komise zamezit nekalému marketingu, využívajícímu téma boje proti klimatickým změnám, je přitom pochopitelná. Protože pro stále více zákazníků začíná být „ekologičnost“ služby nebo zboží důležitým vodítkem při rozhodování o nákupu, roste také počet firem, které deklarují, že jejich činnost klima nijak nepoškozuje. To je ovšem v mnoha případech sporné a zavání to klamavou reklamou.
Řada leteckých společností například láká cestující na klimaticky neutrální lety s tím, že emise, které letadlo při letu vypustí do ovzduší, společnost vykompenzuje jinde. A to třeba tím, že určitou část z ceny letenky věnuje na ochranu deštných pralesů nebo výsadbu zeleně.
Jenže podobné kompenzace většinou nevycházejí z nějakých konkrétních dat a výpočtů, ale pouze z představy, že zeleň je dobrá pro klima.
Stromy sice při růstu spotřebovávají CO2, při tlení nebo vykácení ho ale zase vypouštějí do ovzduší. A argumentovat tím, že výsadba třeba stovky stromů vykompenzuje emise za let z Prahy do New Yorku, je tedy poněkud zavádějící.
