Bohatý německý podnikatel Dirk Gratzel je dalším z řady žen a mužů, kteří se rozhodli na vlastní kůži vyzkoušet, zda je skutečně možné snížit emise skleníkových plynů na udržitelnou úroveň. Už sedm let nejen snižuje množství svých osobních emisí, ale také chce údajně do konce života vyrovnat svůj emisní dluh, tedy vrátit přírodě to, co jí vzal. O své snaze napsal knihu a stal se mezi ekology celebritou. Otázkou ovšem zůstává, zda je Gratzelův příklad vhodný k následování i pro ty, kdo na rozdíl od něj nejsou zdaleka tak bohatí.
Apel na přijetí osobní zodpovědnosti za stav planety se stal v poslední době jednou z důležitých součástí takzvané klimatické politiky. Příslušníci starší generace například někdy vyčítají mladým radikálním aktivistům, že vyzývají ke skromnosti, a přitom jsou sami závislí na spotřební elektronice, náročné na přísun energie. A vůbec se najde mnoho lidí, kteří v ochraně klimatu takzvaně káží vodu a pijí víno.
Z tohoto důvodu už také na celém světě vznikla řada pokusů aplikovat globální klimatické cíle na osobní spotřebu a chování jednoho konkrétního člověka. Rozhovor s jedním takovým experimentátorem, rakouským novinářem Edmundem Brandnerem, jsme už dříve přinesli ZDE.
Brandner a jemu podobní se pokoušeli a pokoušejí prokázat, zda je možné opravdu snížit osobní emise obyvatele bohatého Západu na maximálně 2,5 tuny CO2 za rok, což je údajně hranice udržitelnosti klimatu.
Německý milionář Dirk Gratzel ale šel ještě dál. Už v roce 2016 se zavázal, že do konce svého života dosáhne stavu takzvané zelené nuly. To v jeho podání a v podání jemu podobných experimentátorů znamená, že odejde ze světa jako člověk, který vyprodukoval jen tolik emisí, kolik jich sám spotřeboval.
Jako příklad takzvané zelené nuly můžeme použít strom. Ten ke svému růstu potřebuje kysličník uhličitý, energii slunečního záření, vodu a živiny, jakmile ale dřevní hmota po konci „života stromu“ začne tlít nebo je spálena, nakumulované množství CO2 se zase uvolní do ovzduší. Emisní bilance je tedy prakticky neutrální. Je ale něčeho podobného možné dosáhnout i u člověka?
