Dne 21. července 1969, tedy před dvaapadesáti lety, se Američané dočkali doposud největšího úspěchu při dobývání vesmíru, jak se tehdy říkalo. Až do té doby totiž v této prestižní oblasti mocenského soupeření se Sovětským svazem navzdory mimořádnému úsilí zoufale prohrávali. Byli to právě Sověti, kteří v říjnu 1957 vypustili na oběžnou dráhu první oběžnou družici s názvem Sputnik 1 a byli to rovněž Sověti, kteří v dubnu 1961 vyslali do vesmíru kosmickou loď Vostok 1 s Jurijem Gagarinem na palubě. Teprve finální fáze projektu Apollo 11, jež vyvrcholila vystoupením astronautů Neila Armstronga a Buzze Aldrina na Měsíc, znamenala, že se jim Američani přinejmenším vyrovnali.
K pochopení toho, co let na Měsíc pro USA znamenal, se musíme vrátit trochu podrobněji do historie, konkrétně do doby, kdy se pomalu blížil konec druhé světové války. Sovětský svaz, Spojené státy americké a Velká Británie v ní sice po několika letech mimořádného úsilí dokázaly porazit nacistické Německo, fašistickou Itálii a šintoistické Japonsko, jejich spojenectví však bylo mnohem křehčí, než se na první pohled zdálo. Nestabilita byla dána nejen rozdílností režimů v těchto zemích, ale také odlišnými představami o budoucnosti světa.
Zatímco vůdci stalinistického Sovětského svazu snili o celosvětové revoluci dělnické třídy, Američané vedení Franklinem Delano Rooseveltem usilovali – aniž zapomínali na své výsostné zájmy – o rozšíření demokracie a svobody ve světě, dokonce i na úkor svých nejbližších vojenských, politických a, snad to tak mohu říci, „mentálních“ spojenců – Britů, kteří, až do léta 1945 v čele s Winstonem Churchillem, bojovali za návrat statu quo ante bellum včetně „zlatých časů“ Britského impéria.
Studená válka, jež se rozhořela mezi Východem a Západem, byla v řadě ohledů podobně nemilosrdná jako nedávno skončený konflikt, i když se ve srovnání s ním takřka nestřílelo. Bojovalo se nicméně jinde a jinak – kromě politiky a ideologie též v ekonomice, v kultuře, v umění, ve sportu a, v neposlední řadě, ve vědě. Zejména soupeření sovětských a primárně amerických vědeckých kapacit bylo nesmírně důležité. Nešlo při tom jen o vojenské účely, ale i o další přidružené disciplíny. Jednou z nich byly právě i závody o ovládnutí vesmíru.
A právě tady utrpěli Američané, přesvědčení o své superioritě ve všech oblastech života, od Sovětů několik těžkých porážek. Již úspěšný test sovětské jaderné bomby na konci srpna 1949, a s tím spojený konec amerického jaderného monopolu, přišel mnohem dříve, než v USA předpokládali, a proto způsobil silný bolehlav řady washingtonských prominentů.
Skutečný úder ale přišel už se Sputnikem 1. Krátce po něm stále podceňovaní a vysmívaní Sověti vypustili na oběžnou dráhu další umělou družici Sputnik 2 se psem Lajkou na palubě. Šok, který tím sebevědomým Američanům připravili, je dnes, s velkým odstupem času, obtížné popsat, a to tím spíš, že k úspěšnému vyslání první americké umělé družice Explorer 1 na oběžnou dráhu došlo až v lednu 1958.
To nejhorší pokoření přitom měly Spojené státy teprve před sebou. V dubnu 1961 Sověti vyslali do vesmíru kosmickou loď Vostok 1 s Jurijem Alexejevičem Gagarinem na palubě. Moskvě aplaudoval k fenomenálnímu úspěchu celý svět a Američanům zbyly, už podruhé, jenom oči pro pláč.
