Daň z neočekávaného zisku, která by měla v Česku pomoci naplnit prázdnou státní pokladnu, není žádným novodobým vynálezem. Západní státy ji zaváděly v minulosti mnohokrát, byť třeba pod různými názvy. Vyplývá to mimo jiné z analýzy, kterou si loni nechal zpracovat německý parlament. I tato detailní analýza však konstatuje, že tak vysoké daně, jaké na tzv. mimořádné zisky uvalily třeba Velká Británie či Německo po druhé světové válce a během ní, by dnes veřejnost zřejmě nebyla schopná akceptovat.
Ačkoliv se nové dani, kterou se v Česku chystá zavést vláda, říká „windfall tax“, daň z neočekávaných zisků, v historii měla tato daň různá jména. Od takzvané milionářské či špičkové daně až po daň z „nadměrných“ zisků. A státy ji zaváděly jak v době sociálních a energetických krizí, tak během válek a v poválečných obdobích.
Vždy byla zdůvodněna tak, že ten, kdo v době krize nebo války vydělal velké peníze, by měl jejich část odvést ve prospěch těch, které naopak stejná událost ochudila. Podle analýzy, zpracované loni přímo pro německý Bundestag, byly jednou z prvních zemí s touto daní Spojené státy. Tehdy se jednalo o daň z „nadměrného“ zisku, zavedenou během roku 1917 se zpětnou platností od začátku téhož roku. Nejprve postihovala všechny daňové poplatníky s příjmy z komerčních operací, ale od roku 1918 pouze korporace. Sazba daně byla progresivní a pohybovala se mezi 20 % a 60 % z definovaného nadměrného zisku.
Daň provázely i různé možnosti odpočtů a v průběhu času také definice toho, co je to nadměrný zisk. Po první světové válce bylo v USA po odpočtech zdaněno až 80 % všeho, co přesahovalo čistý zisk korporací z let 1911 až 1913. Pak sazby sice mírně klesly, daň z nadměrného zisku ale byla zrušena až v roce 1921.
