Válka na Ukrajině a sankce proti Rusku způsobily to, o co léta usiluje řada ekologických organizací. Kvůli hrozbě zásadního nedostatku umělých hnojiv z Ruska totiž řada velkých zemědělských výrobců hlásí částečný návrat k přírodním hnojivům. Jenže ta podle odborníků sama o sobě dostatek potravin nemohou zajistit. A lidstvu tak zcela reálně hrozí globální potravinová katastrofa, spojená potenciálně s novou migrační vlnou.
Nedostatek hnojiv je důležitým, ale zatím poměrně opomíjeným důsledkem ruské agrese na Ukrajině a okolností s ní spojených. O tom, jak důležitá jsou ruská umělá hnojiva a suroviny pro jejich výrobu pro globální potravinový trh, svědčí prostá statistika. Rusko je zodpovědné za celou desetinu celosvětové produkce dusíkatých hnojiv, podobný podíl drží i v hnojivech fosfátových. Spolu s politicky spřízněným Běloruskem pak vyrábí třetinu draselných minerálních hnojiv.
Hlavním důvodem tak velké dominance Ruska jsou především jeho zásoby plynu a některých dalších surovin. Výroba hnojiv je vysoce energeticky náročná, podle některých odhadů spotřebuje mezi 1 % a 2 % veškeré energie vyrobené globálně na celé zeměkouli.
V důsledku toho jsou náklady na výrobu dusíkatých hnojiv přímo spojeny s cenou zemního plynu, která kvůli válce na Ukrajině prudce vzrostla. Jen v Británii se během jediného týdne od 11. března zvedla cena dusičnanu amonného z 650 na 1 000 liber za tunu. Důvody mimo jiné rozebírá například analytický text na populárně naučném webu The Conversation, zpracovaný Johnem Hammondem a Yiorgim Ganadakisem, dvěma profesory a renomovanými odborníky na výrobu potravin z Univerzity v Readingu.
Rusko má, jak je patrné z výše uvedených informací, na cenu hnojiv dvojí vliv. Jednak je samo o sobě jejich největším světovým výrobcem (v porovnání států), jednak dodávkami energie (zejména v podobě plynu) ovlivňuje ceny surovin i k jejich výrobě v zahraničí.
I největší světová firma pro výrobu dusíkatých hnojiv, tedy norská skupina Yara, nakupuje suroviny, zejména čpavek, z velké části v Rusku. Omezení západního obchodu s Ruskem a přerušené zásobovací linky na ukrajinském území proto přinesou podle odborníků další tlak na cenu výroby a dodávek hnojiv.
Náhražka neexistuje
Tou nejdůležitější otázkou ale samozřejmě zůstává, zda je možné hnojivo a suroviny k jeho výrobě, pocházející z Ruska, nějak nahradit. U samotného ruského plynu a ropy to údajně možné je. Ale u hnojiva? Tady je třeba se především podívat, jaký význam v dnešním světě umělá hnojiva vlastně mají. Odpověď je podle odborníků jasná: zcela zásadní.
I když je hnojení umělými hnojivy někdy terčem kritiky ekologických aktivistů kvůli „rabování půdy“ a dalším možným negativním důsledkům pro životní prostředí, zásadním způsobem přispívá k vyšším výnosům v zemědělství a ty i k uživení stále rostoucí celosvětové populace. Z tohoto pohledu patří objev „umělých hnojiv“ schopných prakticky okamžitě dodat rostlinám potřebné živiny k největším vynálezům 20. století.
Tato hnojiva dokáží zajistit zemědělské výnosy (a tedy i potraviny) i na místech s horší kvalitou půdy a obecně v podmínkách, kde by byla zemědělská výroba jinak neekonomická. Proto by se lidstvo bez umělých hnojiv neobešlo. Některé odhady počítají s tím, že pokud by se nepřidávalo do půdy umělé hnojivo, celosvětová úroda potravinářských plodin by se snížila možná až o polovinu.
Potraviny jen pro privilegované?
Důkazem oprávněnosti těchto obav jsou rostoucí ceny potravin v takzvaném třetím světě, které se pravděpodobně ještě zvýší a mohou vést teoreticky až k hladomoru. Potvrzuje to i šéf norské firmy Yara Svein Tore Holsether. Ten v rozhovoru pro web Icis, specializující se na trh s komoditami, vyjádřil obavu, že „konflikt na Ukrajině může vést k tomu, že „jen ta nejprivilegovanější část světové populace bude mít přístup k dostatku jídla“.
Podle něj je třeba ukončit závislost světa na ruských surovinách pro výrobu potravin a zejména hnojiv. Rusko i Ukrajina jsou v „globálním a křehkém potravinovém systému“ podle něj světovými velmocemi obrovského významu, dlouhodobé důsledky války mezi nimi budou mít proto drtivý dopad na dodávky potravin po celé zeměkouli.
Ukrajina je předním producentem pšenice, kukuřice a jiných zemědělských produktů, zatímco Rusko je předním výrobcem a vývozcem hnojiv a surovin k jejich výrobě, jako jsou čpavek nebo fosfáty. Výroba čpavku je energeticky náročná a prudce rostoucí náklady na zemní plyn znamenají, že výrobní náklady rostou i pro evropské výrobce.
Yara pravidelně odebírá náklady ruského čpavku ze dvou přístavů v Baltském moři, podle Holsethera se ale ukáže, jak dlouho bude tento stav kvůli hrozbě sankcí a pokračování války udržitelný. Už dnes letí cena hnojiv prudce nahoru. A to může zprostředkovaně mít značný dopad i na situace v bohatých zemích. Ty sice nemusejí zažít žádný „hladomor“, ovšem musí počítat s velkou migrační vlnou z těch částí světa, kde lidé opravdu nebudou mít co jíst.
