Před čtrnácti dni jsem v úvodním textu nového seriálu INFO.CZ s názvem Amerika ve válce popsal, čím vším si Spojené státy v šedesátých letech a v první polovině sedmdesátých let minulého století prošly, jak moc je změnila válka ve Vietnamu, jak se v důsledku generační vzpoury, boje za desegregaci společnosti a hnutí „květinových dětí“ změnily, jaké byly jejich politické, společenské, kulturní i sportovní idoly, v co jejich občané věřili, co je trápilo a traumatizovalo, zkrátka – jak v patnácti letech, jimž jsem rozhodl věnovat (1961–1975), žili. Tématem prvních dílů seriálu bude americká politika v těchto letech, konkrétně prezidenti USA a hodnocení jejich působení v Bílém domě, Johnem F. Kennedym počínaje a Geraldem R. Fordem konče. Tak žádné zdržování, pojďme na to!
O tom, že rodina Kennedyových, zejména prezident John (JFK), ale i jeho mladší bratr Robert (RFK), Ameriku v řadě ohledů změnili, není, myslím, nejmenších pochyb. Byli mladí, krásní (bez jakékoli ironie), překypovali vitalitou (třebaže JFK byl poměrně vážně nemocný) a měli vizi, co všechno chtějí se svou zemí a pro svou zemi udělat, aby byla lepším místem k životu. Současně ale nebyli žádní „Mirkové Dušínové“, spíše naopak – jednalo se o tvrdé, neúprosné politické profesionály, kteří k vítězství nad svými protivníky využívali všech povolených (i nepovolených) prostředků, včetně rodinného majetku, jenž byl výsledkem nekompromisních „obchodních praktik“ jejich otce. Amerika i svět si je budou v každém případě už navždy pamatovat: Některé momenty, chvíle, filmové záběry a fotografie s nimi jsou bez přehánění nesmrtelné: JFK při inauguračním projevu; JFK v otevřeném autě během atentátu v Dallasu; JFK mladší, bez pár dnů tříletý, držící maminku za ruku na tátově pohřbu; smrtelně zraněný RFK ležící na zemi těsně po výstřelu atentátníka…
Jak se Kennedyové k bohatství, vlivu, moci, a nakonec až do Kongresu a do Bílého domu dostali? Spojené státy byly ve 20. století oprávněně popisovány jako „země neomezených možností“, jako země, v níž bylo možné prožít „americký sen“ (je-li tomu tak i dnes, si nejsem úplně jist), tj. jako země, která nabízela to, co žádná jiná: i ten nejchudší přistěhovalec mohl – při nezbytném nadání, pekelné pracovitosti a, přirozeně, přála-li mu paní Štěstěna – uspět a vystoupat až na pomyslný vrchol. Kennedyové patřili rodinám, jimž se to mimo jakoukoli pochybnost podařilo. Pradědeček budoucího prezidenta, Patrick Kennedy (1823–1858) i jeho žena, Bridget, za svobodna Murphyová, se narodili ještě v New Rossu v hrabství Wexford v jihovýchodním Irsku a teprve jako dospělí „překročili velkou louži“. Jejich děti včetně dědečka JFK, Patricka Josepha Kennedyho (1858–1929), už ale přišly na svět za oceánem, kde se logicky narodil i otec JFK – Joseph Patrick Kennedy starší (1888–1969). Jakkoli se politice věnoval už jeho tatínek, který byl členem Sněmovny reprezentantů i Senátu státu Massachusetts, bylo to teprve Joseph Patrick, řečený „Joe“, jenž udělal velkou politickou kariéru.
