Naposledy jsem v našem seriálu Amerika ve válce, věnovaném šedesátým a sedmdesátým letům minulého století, psal o fascinujících životních osudech odborářského předáka Jimmyho Hoffy, o jeho propojení s organizovaným zločinem a o jeho tragickém, dodnes neobjasněném konci, stejně jako o tom, že se jednalo o nedílnou součást příběhu o výše zmíněných amerických desetiletích. Dnes se podíváme na události úplně jiné, na něž – na rozdíl od Hoffy a jeho gaunerů – Američané, a nejen oni nikdy nezapomněli a nezapomenou. Řeč nebude o ničem jiném než o projektu Apollo 11, jenž vyvrcholil vystoupením astronautů Neila Armstronga a Edwina „Buzze“ Aldrina na Měsíc.
Počátky závodů o ovládnutí vesmíru, jejichž součástí výše zmíněný projekt Apollo 11 byl, spadají do doby po skončení druhé světové války, přesněji řečeno do prvních let studené války (Cold War), jak se nazývalo bezmála půlstoletí trvající soupeření mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem a jejich spojenci. Tento střet se totiž odehrával nejen na poli mezinárodně-politickém a vojenském, ale i ve sféře ekonomické, kulturní, sportovní a v neposlední řadě i vědecké či vědeckotechnické. A právě sem, v úzké spojitosti s rozvojem vojensko-průmyslových komplexů obou supervelmocí, patřil i boj o „ovládnutí“ vesmíru.
Zatímco atomovou zbraň vyvinuli jako první v USA na jaře, respektive v létě 1945, ve „vesmírných závodech“, jejichž počátky sahají až do válečných časů (viz například německé balistické rakety V-2), byli zpočátku překvapivě úspěšnější podceňovaní Sověti. Jejich bez nadsázky geniální konstruktéři Sergej Koroljov (1907–1966) a Valentin Gluško (1908–1989) a také nesmírná touha dokázat to za každou cenu jako první stáli za úspěchem Sputniku 1 (první umělá družice Země) a Sputniku 2 (první umělá družice Země se živým tvorem, legendárním psem Lajkou, na palubě) z října a listopadu 1957.
„Bylo to tak zahanbující, že jsme tomu nemohli uvěřit; jak to jen mohli dokázat dříve než my?“, vzpomínal po mnoha letech, už s ironickým úsměvem na tváři, můj starší přítel z Denveru. Americké přípravy v té době sice již finišovaly, k úspěšnému vyslání družice Explorer 1 na oběžnou dráhu ale došlo „až“ 31. ledna 1958. První kolo tak Sověti vyhráli.
K úžasu sebevědomých Američanů se na tomto poli nejednalo o jejich poslední pokoření; „to nejhorší“ je teprve čekalo. Dne 12. dubna 1961 Sověti vyslali do vesmíru kosmickou loď s názvem Vostok 1 s Jurijem Alexejevičem Gagarinem na palubě. Celosvětový ohlas tohoto senzačního úspěchu, dokazující technologickou vyspělost „země, kde zítra již znamenalo včera“, byl vskutku mimořádný.
Charismatický a fotogenický Gagarin navíc komunistickému režimu skvěle posloužil jako propagandistická hvězda první velikosti. Naši prarodiče a rodiče si jistě vzpomenou na šlágr Gustava Broma „Pozdrav astronautovi“, stejně jako na jeho podmanivou melodii i text: „Celý svět slyšel tu zprávu TASSu, celý svět zanechal hovorů, celý svět vyskočil od rozhlasu a zvedl pohledy nahoru… Dobrý den, majore Gagarine, tak jsme se tedy už dočkali, celý svět připil Vám rudým vínem, lidé Vám zezdola mávali…“
