František Hezoučký (80) je jediným člověkem v Česku, který vedl a z pozice ředitele také dokončil stavbu jaderné elektrárny, konkrétně Temelína. Pracoval už v Jaslovských Bohunicích, byl i hlavním inženýrem při spouštění všech čtyř jaderných bloků v první české jaderné elektrárně Dukovany. V rozhovoru pro INFO.CZ popisuje, jak by podle jeho názoru měla vypadat česká energetika a co brání tomu, aby Česko postavilo další jaderné bloky.
Podpora rozvoje jaderné energetiky je mezi českými politiky, snad s výjimkou Zelených, obrovská, fakticky se ale v této oblasti vůbec nic neděje. Co by se podle vás muselo změnit, aby Česko skutečně začalo budovat nové jaderné reaktory?
Ano, nic se neděje. Slova, slova, slova …. Zrušení soutěže na třetí a čtvrtý temelínský blok bylo fatální pro energetiku i průmysl. Dnes věří z mých kolegů jen málokdo, že se současný ČEZ skutečně pustí do práce. Je přece pohodlné nic nestavět. Stavba je velká starost a osobní riziko. A objektivních důvodů, proč nestavět, se najde vždy spousta, zejména v legislativě. Chybí také jistá politická kontinuita vládní garnitury, zejména znalý a silný ministr průmyslu a obchodu, který se nenechá opít výmluvami na minoritní akcionáře a podobně. Pan ministr Grégr, blahé paměti, neváhal máchnutím ruky vyměnit celé představenstvo ČEZu, aby zabezpečil dostavbu temelínské jedničky a dvojky. To byl signál, když si teď na ty signály hrajeme.
Ministr hospodářství Zbyněk Stanjura nedávno pro INFO.CZ řekl, že Česko potřebuje nikoliv jeden, ale hned čtyři nové jaderné bloky. Souhlasíte s ním, nebo jde podle vás o nerealistický plán?
Co je nerealistické, když to stát potřebuje? Ano, pan ministr Stanjura je první z vládních představitelů, kdo mluvil o potřebě čtyř nových bloků, zatím se k němu nikdo nepřidal, ani pan ministr Síkela. U nás se dnes stále hovoří pouze o soutěži na výstavbu bloku 5 (do výkonu 1200 MW) v Dukovanech. ČEZ by ale měl připravovat i výstavbu bloků 3 a 4 v Temelíně, bloku 6 v Dukovanech a zcela zřejmě i těch dalších. Zařízení současných elektráren stárne, přitom chceme elektromobilitu, nahradit uhelné elektrárny. Nepustíme-li se hned do práce, čeká naši republiku v elektroenergetice ještě větší problém než v současnosti.
Je vůbec reálné, aby země jako Česká republika postavila na svém území šest jaderných bloků? Francouzi staví ve Flamanville jednu jadernou elektrárnu, přičemž mají osm let zpoždění a několikanásobně překročený rozpočet, podobně jsou na tom u své elektrárny Finové. A my to dokážeme lépe a to hned u šesti bloků?
Myslím, že ve Francii, ale i ve Finsku a Spojených státech je to podobné. Máte-li dobrý, zralý projekt, pak je vše v lidech. Kvalifikace, výběr personálu, zejména do vedoucích pozic. Panuje-li nedobrá personální politika, alibismus a je ztráta kontinuity… Znáte pořekadlo, že „když si zapnete špatně první knoflík, zapnete si špatně celý kabát“? Ti všichni, které jste jmenoval, se v takové situaci ocitli. I my s tím máme koneckonců svoji zkušenost. Na Dukovanech ale Češi a Slováci ukázali, že umí.
Kde berete tu jistotu, že Česko se těmto chybám může nyní vyhnout a postavit nové bloky ve stanovené lhůtě a se stanoveným rozpočtem?
Stát, respektive ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) by mělo vidět trochu dále než jen na čtyři roky po volbách. I současné zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tak velkou a důležitou stavbu nezaplatíme, pokud bude dodavatelem cizí firma. MPO by mělo vidět, že jde velkou a strategickou zakázku, kterou musí dostat domácí průmysl. Žádné soutěže. Tady jde přece o bezpečnost dodávek elektřiny čili o holé přežití společnosti. Máme mít strategii, kterou dodržují všechny vlády bez ohledu na to, která je právě u moci.
Jak si ale představujete stavbu nových bloků bez soutěže?
Šest jaderných bloků v Dukovanech i dva na Temelíně jsme stavěli v zásadě sami. Koupili jsme ruský projekt jaderného ostrova, ale zařízení jsme vyráběli, montovali, uvedli do provozu. U většiny náhradních dílů nejsme dnes závislí na žádném zahraničním výrobci. Já jsem dlouhodobě propagoval takzvanou „českou cestu“, která se osvědčila u slovenských i českých bloků, i když měla mnoho odpůrců. Bylo ale mnoho malověrných, kteří českému průmyslu nevěřili a dokonce pomlouvali jeho schopnosti a možnosti. Také kvůli nim teď jdeme cestou, která bude drahá. Vyhrála hloupost nad zdravým rozumem.
