Ve stínu mohutné uprchlické vlny z napadené Ukrajiny vzniká ještě jeden „migrační“ problém, jehož pojmenování zřejmě celá Evropská unie nevyhne. Už dnes se intenzivně promítá v Německu. Kvůli válce totiž nehledají azyl jen Ukrajinci, ale také minimálně stovky tisíc Rusů nesouhlasících s Putinovým režimem a invazí do sousední země. Naléhavou otázkou se tedy podle části politického spektra stává, zda by EU měla ruské emigranty přijmout podobně jako ukrajinské běžence. V Česku o takovém postupu politici zatím neuvažují.
Odhady počtu lidí, kteří od začátku Putinovy invaze emigrovali z Ruska, se značně liší, všechny se ale pohybují minimálně v řádu statisíců. Například německá stanice Deutsche Welle dospěla na základě informací od ruských neziskových organizací k závěru, že Rusko už opustily statisíce lidí, některé zprávy hovoří až o jednom milionu.
Jen do Gruzie a Arménie, kam Rusové nepotřebují víza, uteklo celkem přes 200 tisíc lidí. Dalšími cílovými zeměmi pro ruské migranty jsou například Litva, Lotyšsko, Turecko, Řecko, Bulharsko či Srbsko a také Dubaj. Platí přitom, že počet migrantů nadále roste.
Ve velké většině se jedná o lidi, kteří nesouhlasí s Putinovým režimem nebo se cítí ohroženi kvůli tomu, že vyjádřili nesouhlas s válkou a hrozí jim tedy postih. Druhou skupinou jsou Rusové, kteří se obávají dopadů sankcí na ekonomiku země i vlastní životy, případně jde o vojenské dezertéry.
Podle většiny odhadů je tato migrační vlna z Ruska srovnatelná snad jen s exodem obyvatel po takzvané Velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917. Přes 100 let Rusko takový exodus nezažilo.
Část Rusů s válkou nesouhlasí
Mezi uprchlíky jsou novináři, vědci, umělci nebo učitelé. Přitom – a to je důležité – se nedá říct, že by z Ruska utíkali ti nejodvážnější a nejohroženější protivníci Putinova režimu. Podle jediného na vládě nezávislého institutu pro výzkum veřejného mínění Levada Center tvoří „proevropští“ Rusové, kteří odsuzují válku na Ukrajině, nejméně 20 % celkové populace Ruska. Čistě matematicky je to asi 30 milionů lidí. Zároveň je ale mezi nimi jen málo těch, kteří jsou skutečně schopni opustit zemi.
„Odchod dnes není ani odvážný čin, není to ani jediná eticky přijatelná forma vyjádření osobní nelibosti nad aktuálními událostmi. Je to jednoznačně výsada,“ říká literární kritička Galina Juzefovičová, která odjela s rodinou z Ruska do jižního Turecka.
