Svůj hlas ve volbách mohou v Česku zcela legálně odevzdat i lidé, jejichž mentální schopnosti jsou na úrovni batolete. I když podle odborníků existuje možnost zneužití takto postižených osob k ovlivnění voleb, veřejný zájem nad touto hrozbou údajně převažuje. Zároveň se ale nabízí citlivá otázka, zda by volební právo měl mít opravdu každý dospělý. A to nejen v případě lidí s omezenou svéprávností.
Paní D. z jižních Čech se celý život stará o svého, od narození těžce postiženého syna. Synovi je dnes už devatenáct let, jak ale matka i lékařské zprávy konstatují, jeho pohybové a mentální schopnosti odpovídají schopnostem maximálně ročního dítěte. Přesto syn dostal domů volební lístky k nedávným parlamentním volbám a byl zapsán v příslušném obvodu na seznam voličů.
„Sama jsem si to ověřila, když jsem šla se synem na vozíku volit. A nevěřila vlastním očím,“ říká matka a zároveň opatrovatelka postiženého. Nepřeje si být jmenována, její totožnost ale redakce zná. Když argumentovala tím, že syn je nejen těžce mentálně postižený, ale není schopen ani samostatného pohybu, dostala doporučení, že ho může za plentu doprovodit a vhodit volební lístek do urny společně s ním. To je v případě postižených jejich opatrovníkům dovoleno.
„Jenže můj syn je postižený i mentálně, není schopen si vybrat sám lístek, nemůže přece volit,“ řekla žena. Pokud by takto postižení lidé podle ní měli volební právo, mohli by být snadno zneužiti jejich opatrovníky například v domovech sociální péče. „To mi opravdu přijde divné,“ říká matka postiženého, která volit se synem odmítla.
