Student pražského reálného gymnázia Vladivoj Tomek a jeho odbojová skupina byli začátkem 50. let jedněmi z mála Čechů, kteří neváhali vystoupit proti režimu se zbraní v ruce. Odhaleni byli až na samém konci dekády, a to víceméně nedopatřením. O to větším šokem byl na prahu „zlatých šedesátých“ barbarský trest smrti oběšením pro tehdy sedmadvacetiletého jedináčka z Holešovic.
„Je velmi rafinovaný a ve své nenávisti k lidově demokratickému zřízení vyvíjel nejaktivnější činnost. Jeho ponecháním v lidské společnosti by dále byly ohrožovány lidově demokratický společenský řád a životy lidí. Jeho náprava není možná.“ Tak mimo jiné charakterizovala komunistická justice Vladivoje Tomka, obviněného z velezrady, vraždy a padělání a pozměňování platidel.
Jako vůbec poslednímu československému občanu se mu stalo osudným právě obvinění z velezrady, tedy „Trestného činu proti republice“. Nechvalně známý drakonický paragraf 78 trestního zákona z roku 1950 měl na svědomí životy desítek obětí bezpráví 50. let. „Jednoznačně to byl politický proces. Domnívám se, že motivace členů skupiny byla jednoznačně protikomunistická. Dokládají to vydaná osvědčení ministerstvem obrany,“ řekl před časem Českému rozhlasu historik Petr Blažek.
Krvavý úvod do „zlatých šedesátých“
Justiční vraždy komunistického režimu máme tendenci rámovat koncem čtyřicátých let a první polovinou let padesátých – a jmény jako Heliodor Píka, Milada Horáková či Rudolf Slánský. S popravami ve větším měřítku se skutečně skončilo v roce 1955, kdy v pankrácké podzemní popravčí místnosti vyhasl život Ctibora Nováka, Zbyňka Janaty a Václava Švédy coby „pozůstalých“ skupiny uprchlých bratří Mašínů.
Takřka zapomenut je kolínský monstrproces z roku 1958, ve kterém byli na smrt posláni „vrazi z Ratajské obory“ a nebýt Vladimíra Bystrova, možná bychom dodnes nevěděli o životě, činech a smrti jeho bratrance Vladivoje Tomka a jeho odbojové skupiny.
Závěr roku 1960 jakoby naznačoval, že následující dekáda bude o poznání uvolněnější a svobodnější než ta předchozí. Do kin se chodilo na Krejčíkův legendární Vyšší princip, mezi mládeží už duněl rock'n'roll a lidé se ve frontách rvali o lístky do nově založeného Divadla Semafor.
Sedmnáctého listopadu 1960 byla ale také na znamení prezidentem Novotným deklarovaného „dobudování socialismu“ lvíčkovi ve státním znaku nad hlavu přišpendlena pěticípá hvězda. Právě Novotný, živoucí aktér těch největších zvěrstev stalinismu, zamítl žádost o milost pro Vladivoje Tomka. A strašidlu už dávno demaskovaného stalinismu dal ještě jednou vycenit zuby v té neostřejší formě.
Koneckonců, největší masový vrah v dějinách toho času ještě stál v čele své „fronty na maso“ na pražské Letné, jen pár stovek metrů od nenápadného „pavlačáku“ na třídě Dukelských hrdinů, kam už se Tomek za svou milovanou maminkou nikdy nevrátil. Rudé právo mělo důležitější starosti: „Potřebují v modelárně novou směnu? V závodě J. V. Stalina v Martině se řeší naléhavá věc,“ psalo se 17. 11. 1960 v jednom z hlavních článků stranického listu.
Prominenti i odbojáři z jedné třídy
Vladivoj Tomek (*1933) pocházel z nuzných poměrů, přesto jej jeho matka vychovala v prvorepublikovém demokratickém duchu a slovo komunismus se v jejich trojčlenné domácnosti (otec se k dítěti neznal, bydlela s nimi však matčina sestra) vyslovovalo s pejorativním nádechem.
Postoje mladého Tomka výrazně zformovala také poválečná zkušenost ze skautského oddílu i předválečnými časy, dosud čpějícími škamny La Guardiova gymnázia na Strossmayerově náměstí. Vladivoj měl štěstí na zajímavé spolužáky. Do třídy s ním chodil třeba syn později popraveného generálního tajemníka ÚV KSČ Slánského, který se stejně jako otec jmenoval Rudolf, a v lavici seděl s Karlem Köcherem, budoucím dvojitým agentem StB a KGB, který to dopracoval až do CIA.
Tomek, který na náročné škole vynikal především v malování, se svými protikomunistickými postoji začal projevovat už záhy po únoru 1948. „Pamatuji si, že jsme psali na staré underwoodce ,smrt komunistům‘ a roznášeli to po Hanspaulce do kastlíků,“ vzpomínal pro Lidové noviny Tomkův bratranec Vladimír Bystrov.
Kreslil karikatury komunistických vůdců, sepisoval protikomunistické letáky a roznášel je do schránek. Tomek také každý večer poslouchal Hlas Ameriky a BBC. Od konce 40. let se začaly v dolní části Stromovky scházet skupiny podobně smýšlejících kamarádů.
Uvažovali o poškození železniční trati ve Stromovce, plánovali výbuch v sekretariátu KSČ v Praze 7, zapálení budovy Národního výboru ve stejném pražském obvodu, zapálení provizorního mostu přes Vltavu u Štvanice nebo podpálení dřevěného lešení kolem vznikající Stalinovy sochy na Letné. Nic z toho nedošlo realizace, ale skupina, která si začala říkat Othelo, to myslela vážně.
Podobně jako stejně staří a ve stejné době operující bratři Mašínové a spol. došel Tomek s přáteli k závěru, že pro účinný odboj potřebují peníze na zbraně a další nezbytnosti. Tomek proto ukradl razítko SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství) a vyrobil pověření k výběru peněz na podporu boje severní Koreje proti americkým imperialistům. S tím pak chodili po domech a vybírali po padesátikoruně.
