Dvě slibné vakcíny proti covidu-19 vznikly jako „vedlejší produkt“ výzkumu léčby rakoviny. Řada vědeckých pracovišť na celém světě proto očekává, že by stejná metoda, která vedla k vývoji „proticovidových“ vakcín, mohla v budoucnu léčit i rakovinné nádory. Potvrzení funkčnosti této nové metody každopádně představuje podle mnoha vědců jeden z největších objevů v biomedicíně za posledních 50 let.
Vakcíny společností Moderna a BioNTech (ve spolupráci s firmou Pfizer) totiž nejou „jen tak obyčejnými vakcínami“. Ačkoliv ještě není úplně jisté, zda se právě tyto vakcíny stanou prostředkem k záchraně lidstva před covidem-19, pozornost vyvolává už jejich vývoj. Ten je totiž od předchozích vakcín na jiné infekce v mnohém odlišný.
Zatímco jiné vakcíny fungují tak, že do lidského organismu vpraví oslabený nebo „mrtvý“ virus, což vytvoří v těle „obranu“ i proti skutečné infekci, vakcíny firem Moderna a BioNTech jsou založeny na jiném principu. Pracují totiž (velmi zjednodušeně řečeno) na bázi uměle vytvořených ribonukleových kyselin (mRNA) s určitou genetickou informací.
Co to znamená? Jestliže podle vědců představuje lidská DNA jakýsi archiv, v němž jsou jako v knihovně zapsány všechny informace o fungování a práci buněk, pak „mRNA“ slouží jako lístečky (zprávy), na které se tyto informace rozepíší do tisíců kopií a rozešlou „výrobcům“ příslušných bílkovin.
U covidu to konkrétně funguje tak, že vědci přečetli genetický kód bílkoviny, která tvoří ochranný obal koronaviru. Tuto genetickou informaci pak vložili do uměle vyrobené mRNA a tuto vpravili do lidského organismu. „Výrobci“ bílkovin v lidských buňkách nepoznají, že informace na „lístečku“ nepochází z vlastní DNA, ale byla jim doručena zvenčí. A začnou tedy sami vyrábět něco, co imunitní systém rozpozná jako hrozbu a vytvoří si proti tomu obranu. A když pak „přijde“ skutečný covid-19, narazí na tvrdý odpor. Takový je, velmi zjednodušeně řečeno, princi vývoje vakcíny firem Moderna a BIoNTech.
