Bývalý ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ bilancuje působení ve vládě a uvažuje nejen o minulosti, ale i o budoucnosti hnutí ANO. Komentuje také některé kontroverzní momenty spojené s předsedou hnutí Andrejem Babišem a přiznává, že bude na sobotním sněmu kandidovat do jeho vedení. „My jsme rozbíjeli systém tradičního vládnutí, a pokud něco v naší vládě fungovalo, byl to absolutní neklientelismus, nenechali jsme se nikým koupit, nenechali jsme se nikdy zatlačit do kouta,“ ohlíží se Havlíček za působením hnutí ANO v exekutivě.
S čím pojedete v sobotu na sněm hnutí ANO?
S tím, že představím, jak si představuji pokračování hnutí ANO v rámci opozice, co udělat pro návrat a kde vidím roli ANO. A věřím, že ty myšlenky, které představím, delegáty sněmu nějakým způsobem zaujmou. Mimo jiné chci také nastínit svoji vizi, která bude o tom, jak si představuji další působení v rámci hnutí. A pochopitelně očekávám, že se tam o tom všem povede diskuse. Cítím, že nabíráme druhý dech, čeká nás hrozně moc práce, ale jsem nabitý energií a těším se na to.
Budete kandidovat do vedení?
Ano.
Na jakou pozici?
Na post místopředsedy. Volí se kompletně nové předsednictvo, a teprve se uvidí, jakou kdo bude mít podporu, pokud jde o pozici prvního místopředsedy.
Každý to ví: klíčovou pozici v hnutí ANO zastává jeho zakladatel a předseda Andrej Babiš. Jste s ním domluvený, že vás podpoří?
Ne. Neřešili jsme, koho podpoří. On to nechává na delegátech, a já si myslím, že je to tak správně.
Od roku 2013 se ocitáte poprvé v roli opoziční strany, navíc jste nejsilnější opoziční stranou. Jakým způsobem byste se měli této role ujmout?
Předně musíme všem ukázat, že neumíme pouze řídit stát, ale že umíme být také viditelnou opoziční stranou. Že umíme být aktivní také v legislativě, a také že umíme být velmi důrazným oponentem současné koalice. To ale neznamená, že chceme za každou cenu obstruovat nebo něco blokovat. My chceme být vidět, chceme oponovat fakty a čísly návrhům a politikám, které bude prosazovat současná vládní koalice. Současně bude naším úkolem prodat to, co jsme tady několik let dělali. A já si myslím, že je v tomto ohledu co prodávat.
Přesto musí každého napadnout celkem jasná otázka: když se zpětně podíváte na působení hnutí ANO ve vládě, neříkáte si občas, že jste měli něco dělat jinak?
To víte, že si to říkáme. Nebylo by ani normální, pokud bychom si to neříkali. To ale neznamená, že jsme ve svém celku ve vládě neuspěli. Je potřeba si navíc uvědomit, že jsme řídili zemi v situaci, která tady historicky nikdy nebyla – poslední dva roky jsme se museli přizpůsobit naprosto mimořádným okolnostem. Všechny země byly izolovány, byly zavřené ekonomiky, nemohlo se vzdělávat, cestovat a podobně. Na takovou situaci samozřejmě nebyl nikdo připraven, vláda zkrátka fungovala ve zcela ojedinělém režimu. A já si myslím, že objektivně půjde toto vládnutí vyhodnotit až s několikaletým odstupem. Teprve s tímto odstupem budeme schopni vyhodnotit zdravotnické, ekonomické nebo sociologické hledisko našeho vládnutí.
S tím souvisí váš volební výsledek. Protože on byl vlastně navzdory všem bezprecedentním problémům, které s ním souvisí, vlastně velice slušný. Po volbách se nicméně ukázalo, že máte malý koaliční potenciál. Co s tím?
Máte pravdu v tom, že ten náš volební výsledek byl velmi dobrý. Společnost byla logicky kvůli covidu frustrovaná, a to se nejen v České republice obrátilo proti vládě. My jsme to ale v každém případě před volbami nehráli tak, že bychom se s někým paktovali – my jsme chtěli vyhrát. A to se nám podařilo. Faktem ale je, že nás současná koalice tenisovou terminologií řečeno „uběhala“. Buďme ale objektivní, bylo to také dílem velkého štěstí. Což samozřejmě patří ke hře, nechci současné vládě vítězství brát, ale to štěstí prostě měla.
Kdyby se do sněmovny dostalo víc stran, povolební vyjednávání by se skoro jistě zkomplikovalo. A přestože jsme byli po volbách zklamaní, myslím si paradoxně, že naše pozice není zase tak špatná. Podle mého názoru je lepší odejít středem hřiště se vztyčenou hlavou a sedmadvaceti procenty, než tady velmi lopotně a komplikovaně skládat třeba těsnou většinu. Nechť tedy současná koalice ukáže, co umí – a má to nesrovnatelně jednodušší než my – a my si to odpracujeme v opozici a v určité době se tam zase vrátíme.
To se sice může stát, přesto je ale krajně nepravděpodobné, že byste v poměrném volebním systému, jaký máme v České republice, mohli vládnout bez koaličního partnera. Takže kdybych se k tomu měl vrátit, jak by se měl váš koaliční potenciál zvýšit?
My dnes ale nemůžeme plánovat, s kým případně budeme nebo nebudeme vládnout. Je to vždy o tom, jak dopadnou volby. Jde vždy o to, jak silný mandát od voličů dostanete a teprve od toho se odvíjí šance s někým domluvit většinu. A je to o společném programu, a také o lidech, o osobnostech. Vždy je to také o tom, zda se ti lidé dokážou dohodnout a zda mezi nimi funguje aspoň elementární „chemie“.
Vím, jak složité bylo vládnout s jedním partnerem, proto si také umím představit, jak složité to je, pokud jich máte ve vládě čtyři. Byl by skoro zázrak, pokud by jim to vydrželo celé volební období. Nechci tím nijak snižovat ambice současné vlády, ale ani nikde v Evropě pětikoalice příliš dlouhou životnost většinou neměla. Spory tam zkrátka budou, neboť názory těch pěti stran jsou na rozličné otázky natolik rozdílné, že to nepůjde ustát. To vidíme už po měsíci vládnutí.
Podle mého názoru je střet zájmů zástupný problém. Oni se Babiše bojí jako silné osobnosti.
