České mateřské a základní školy sice začaly přijímat děti ukrajinských uprchlíků, těch je ale tolik, že je český školský systém nemá šanci obratem absorbovat. Školám chybí prostory, lidské zdroje a hlavně peníze. Doložit to lze na reakcích, které se INFO.CZ pod podmínkou anonymity podařilo získat z jedné uzavřené diskusní skupiny na Facebooku.
Zpravidla se něčemu podobnému vyhýbám. V tomto případě ale činím výjimku. Dostal jsem se k debatě několika desítek učitelů, kteří na Facebooku reagují na způsob, jakým se českým školám daří nebo nedaří začleňovat děti ukrajinských uprchlíků do jejich škol. A přestože jde o uzavřenou skupinu, dle našeho mínění je ve veřejném zájmu některé její výstupy zpřístupnit širší veřejnosti. Jde totiž o autentickou a skoro jistě užitečnou zpětnou vazbu.
A je třeba hned na úvod říct, že nejde zrovna o pěkné čtení. Tak třeba: „Nemáme místo, nemáme lidi, nemáme peníze, ale naštěstí jsme učitelé, takže jsme zvyklí, že se na nás něco hodí a my si budeme muset poradit…“ Z reakcí učitelů je evidentní, že český vzdělávací systém není na příchod tolika nových dětí připraven. Ostatně mnohé školy – a platí to také o mateřských školách – byly zaplněné už předtím, než sem začaly přicházet děti uprchlíků z Ruskem napadené Ukrajiny. A těch je už teď téměř sto padesát tisíc.
Na druhou stranu je třeba realisticky uznat, že prostě není možné čekat – aspoň pokud jde o dnešek, zítřek a nejbližší týdny – jiný výsledek. Chce to prostě čas, a zjevně také hodně trpělivosti. A také bude muset nejspíš celá řada lidí, a to včetně rodičů a jejich dětí, rezignovat na dosavadní – a také relativní – komfort. Přesto má myslím smysl hledat způsob, jak situaci zvládnout. Což zcela jistě obrovské množství lidí v terénu také dělá. „Dobrý den, měl bych tři základní podněty, které naši školu trápí nejvíc,“ píše jeden z diskutujících kantorů v debatě, ke které se mi podařilo získat přístup.
A dodává:
„1) finance – kdy, jak, přes koho atd. bude realizována finanční podpora pro školy, primárně personální otázka, tj. kdo zaplatí rozšířenou práci stávajících pedagogů, případně nově přijaté kolegy, ať již českého, nebo ukrajinského původu;
2) lidské zdroje – zde by bylo ideální zajistit centrálně evidovanou databázi dostupných osob, vhodných a ochotných ujmout se role ‚asistentů/učitelů‘ pro ukrajinské děti. Ideální by byla samozřejmě kombinace pedagogického vzdělání a alespoň základní znalosti češtiny. Školy by se potom obracely přímo na určené osoby z kraje a dostaly konkrétní kontakt na zájemce o práci v českých školách;
3) rozdíly ve znalostech ukrajinských dětí – minimálně na naší škole již nyní po dvou týdnech vidíme obrovské rozdíly v úrovni vzdělání u ukrajinských dětí. Rozdíl je opravdu velký, odvážím se říct, že výrazně větší, než je běžné v rámci českých škol. Na Ukrajině zřejmě dopady koronaviru a distanční výuky rozevřely nůžky mezi dětmi ještě výrazně více než u nás a bude nutné to u dětí řešit, hlavně u těch rodin, které se rozhodnou v ČR trvale zůstat – a ty na naší škole drtivě převažují.“
Jiný diskutující na tato slova reaguje takto: „Jednak se nevrátí a jednak asistenti k dětem s SPU (specifické poruchy učení, pozn. red.) také přijdou o práci, když se dítě odstěhuje. Finanční zátěž by to sice byla obrovská, ale to je mi docela fuk. Přece na to mají připravených sedmnáct miliard, kasal se Gazdík. Pokud se to nechá na učitelích bez pomoci, což tak nejspíš dopadne, bude to celé na úkor českých žáků. Místo abychom doháněli to, co se díky distanční výuce dostatečně neukotvilo, budeme se věnovat výuce češtiny pro cizince. České školství se zbláznilo, to máte pravdu, ale odnášejí to učitelé i děti.“
Jiný účastník diskuse se zase pozastavil u situace v mateřských školách: „Mě zaráží, že chtějí v MŠ navyšovat kapacitu dětí ve třídách. Ty počty jsou mnohde už opravdu vysoké, třídy jsou už teď na svých maximálních kapacitách, mnohdy jedou na výjimku – mají 28 dětí ve třídách. A pokud jsem to dobře pochopila, může být nyní v souvislosti s docházkou ukrajinských dětí do MŠ navýšena kapacita až o pět dětí ve třídě. Takže už teď nemáme při plném počtu dětí skoro k hnutí a MŠMT bude navyšovat kapacity. Kam dáme lehátka na odpolední odpočinek dětí, když už nyní odsouváme nábytek (stoly, židle) ke stěnám, aby se nám postýlky vešly? Jak nafoukneme šatny pro děti? Kam ty děti posadíme, když další stoly a židle už se nám nevejdou?“
