S expertem na vzdělávání Štěpánem Kmentem ze sociologické agentury PAQ Research jsme hovořili o tom, jak by stát, kraje a obce měly postupovat v začleňování dětí ukrajinských uprchlíků do české vzdělávací soustavy. Podle něj je problém, že celý proces zatím běží spíše živelně. „Potřebujeme centrální systém, potřebujeme znát zaplněnost škol. Potřebujeme vědět, kolik už kde přijali dětí. Mimo jiné taky proto, aby se jim poslaly peníze. A taky proto, abychom proškolili učitelé,“ říká Kment v rozhovoru pro INFO.CZ.
Je v možnostech českých základních škol absorbovat děti uprchlíků z Ukrajiny?
V možnostech to je za předpokladu, že celý proces bude řízený a budou spolupracovat všichni hlavní hráči - ministerstva, kraje i obce. Velmi důležité je, aby ministerstvo školství mělo dynamický rejstřík, díky kterému bude znát naplněnost jednotlivých škol a tu musí pak koordinovat s alokací ubytování pro uprchlíky. Tady jde především o relokace ubytování mimo velká města a další přetížená území, jako jsou Praha, Brno nebo Ostrava.
Je potřeba rozšířit to, čemu říkáme školy určené. Tedy školy, kde v rámci oddělených studijních skupin probíhá výuka češtiny. Dále v nich má být rozšířená psychosociální pomoc, bude tam taky třeba návaznost na ukrajinské učební plány.
A pokud toto všechno budou školy dopředu vědět, anebo to budou vědět aspoň v ten moment, kdy tam to dítě dorazí, tak to v kapacitách českého školství je. Pokud ale bude celý ten systém spontánní, tak budeme svědky - a už teď je to vidět – jednotlivých selhání, která nejvíc ovlivní jednotlivé děti ukrajinských uprchlíků.
Právě proto se na to ptám, vždyť už v pátek podle informací ČT24 některé pražské školy hlásily, že jsou na hraně svých kapacit. A pokud jsem měl v posledních dnech možnost mluvit s lidmi v terénu, neměl jsem zrovna dojem, že by to celé někdo řídil...
Ano. I když já mám informace o tom, že nějaká databáze vzniká. To znamená, že vzniká rejstřík, o kterém hovoříme ve studii, kterou jsme vydali jako PAQ Research společně s Českými prioritami a kolegy z dalších pracovišť. Mimo jiné v ní říkáme, že je potřeba průběžně zveřejňovat naplněnost škol, tříd a dětských skupin. A týká se to i předškolního stupně, kde je – řekl bych – ten problém ještě větší. Pokud jde o základní školy, podle našich dat ta místa jsou, jen to prostě není třeba v Praze.
Zároveň je potřeba docílit toho, aby jednotliví učitelé věděli, co mají s těmi dětmi dělat. Je to obdobné, jako když má dítě třeba dyslexii. Tam přesně víte, jak se má postupovat, jaký je celý proces. Metodická doporučení existují i pro to, jak postupovat s dětmi uprchlíků, jen zatím nenesou žádné finanční zdroje.
